Bavorov

Bavorov – odkaz na mapy
Bavorov
je městečko, které leží v Bavorovské pahorkatině na břehu řeky Blanice asi 8 km jihozápadně od Vodňan v okrese Strakonice. Rozkládá se na známé Zlaté stezce. Za zakladatele městečka je považován Jan Bavor III. ze Strakonic, který začal používat přídomek z Bavorova. První písemná zmínka o městečku pochází z roku 1315.

Bavorov rybník Kotlík – Autor: František Hajdekr, CC BY 3.0,
Jan Bavor III. zemřel v roce 1318 bez potomků a Bavorov zdědil jeho bratr Vilém ze Strakonic. Faktickou držitelkou však zůstala vdova po Janu Bavoru III. Markéta z Rožmberka, která bavorovské panství prodala v roce 1334 Petru z Rožmberka.
V roce 1351 získali Bavorov Petr, Jošt, Jan a Oldřich z Rožmberka. V roce 1355 přestal být Bavorov sídelním městem panství a stal se součástí helfenburského panství. V roce 1390 zemřel poslední z bratrů Oldřich. Dědicem Rožmberského dominia se stal jeho syn Jindřich III. z Rožmberka. O Bavorov však neměl zájem.
Potvrdil proto městu pouze staré výsady, ale nové již neudělil. Od roku 1418 do roku 1451 vládl dominiu Jindřichův syn Oldřich II. z Rožmberka. Poté v roce 1451 se ho ujal jeho nejstarší syn Jindřich IV. z Rožmberka. V roce 1457 Jindřich IV. zemřel a vlády nad Rožmberskými statky se ujal jeho mladší bratr Jan II. z Rožmberka.
Po smrti Jana II. v roce 1472 se ve svých šestnácti letech ujal rožmberských majetků Janův nejstarší syn Jindřich V. z Rožmberka. V roce 1475 převedl Jindřich správu majetků na svého mladšího bratra Voka II. Vok II. uzavřel v roce 1484 dohodu se Švamberky o vzájemném dědění. V roce 1475 koupil helfenburské panství Jan ze Švamberka, který je v roce 1477 prodal Václavu a Zikmundu Vlčkovi z Čenova.
V roce 1484 bylo helfenburské panství s Bavorovem prodáno Jindřichu a Zikmundovi Prüschenkovým ze Štetenberku za 8000 zlatých uherských. Tato koupě však byla pravděpodobně jen na oko, protože páni Vlčkové z Čenova byli pro Rožmberky nepříjemnými sousedy.
Vok proto půjčil bratrům Prüschenkům 8000 uherských zlatých na koupi helfenburského panství. Ihned po koupi přešlo panství Vokovi do zástavy. V roce 1503 koupili panství Petr IV. a Oldřich z Rožmberka.
V roce 1493 předal Vok II. ze zdravotních důvodů vládu svému bratru Petrovi IV. z Rožmberka. Po jeho smrti zdědili majetek jeho synovci Jošt III., Petr V. a Jindřich VII. Petr V. se nikdy neoženil a Jindřich VII. zemřel mlád.
Dědicem panství se tak stal syn Jošta III. Vilém z Rožmberka, který se vlády ujal v roce 1551. Přestože byl Vilém čtyřikrát ženatý, zemřel bez potomků. Po jeho smrti v roce 1592 převzal proto vládu jeho bratr Petr Vok z Rožmberka. Ten však převzal panství velmi zadlužené, spolu s jeho dluhy to činilo 1 000 000 míšeňských kop.

Helfenburk u Bavorova – Autor: MiPi – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,
Petr Vok byl proto nucen panství rozprodávat. V roce 1593 prodal panství Helfenburk spolu s Bavorovem za 20 000 kop českých grošů městu Prachatice.
V období stavovského povstání se město Prachatice přidalo na stavovskou stranu, proto mu bylo po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 císařem Ferdinandem II. prachatické panství, kam nyní spadal i Bavorov, zkonfiskováno a připadlo královské komoře, která Bavorovu zrušila veškerá privilegia.
V roce 1621 bylo panství darováno knížeti Janu Oldřichu z Eggenbergu jako úhrada dluhu. Po smrti Jana Oldřicha v roce 1634 zdědil panství jeho syn Jan Antonín I. z Eggenbergu.
Po smrti Jana Antonína zdědili majetek jeho synové Jan Kristián I. a Jan Seyfried, kteří však v této době byli ještě nezletilí. Regentství se do jejich zletilosti ujala jejich matka Anna Marie z Brandenburg-Bayreuthu.
Jan Antonín nezanechal žádnou závěť, proto se o majetek rozhořel vleklý spor, který částečně skončil v roce 1665, kdy si bratři rozdělili panství, a tak vznikla starší rodová větev krumlovská včele s Janem Kristiánem I. a mladší štýrská v čele s Janem Seyfriedem.
V roce 1710 Jan Kristián I. zemřel bez potomků a jeho majetek tak zdědil jeho bratr Jan Seyfried. Tím se panství opět spojila. Jan Seyfried zemřel v roce 1713 a majetek přešel na jeho syna Jana Antonína II. z Eggenbergu, ten však umírá o tři roky poté v roce 1716 a majetek přechází na jeho nezletilého syna Jan Kristiána II.
Ten zemřel v roce 1717 ve svých třinácti letech a majetek trvale přešel na manželku Jana Kristiána I. z Eggenbergu Marii Arnoštku ze Schwarzenbergu. Marie Arnoštka ustanovila svým dědicem synovce Adama Františka ze Schwarzenbergu. 11. června 1732 Adam František nešťastně zemřel a majetek přešel na jeho desetiletého syna Josefa I. Adama. Regentství se ujala jeho matka Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu.
V roce 1741 Eleonora Amálie zemřela a správu převzal Josef I. Adam, který byl kvůli tomu zplnoletěn. Po jeho smrti v roce 1782 zdědil majetek jeho syn Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu.
Po Janově smrti v roce 1789 bylo Dominium a rod rozděleny na dvě části mezi prvorozeného syna Josefa II. a Karla I. Filipa. Josef II. se stal představitelem primogenitury a zakladatelem hlavní větve, tzv. hlubocko-krumlovské.
Jeho následovníkem se stal v roce 1888 jeho syn Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu. Po smrti Jan Adolfa II. se stal hlavou rodu a dědicem jeho syn Adolf Josef ze Schwarzenbergu. Následníkem se stal po smrti Adolfa Josefa v roce 1914 jeho prvorozený syn Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu.
Jan Nepomuk II. zemřel v roce 1938 a dědicem majetku se stal JUDr. Adolf ze Schwarzenbergu. Přestože se na něj jako antifašistu nevztahovali Benešovy dekrety, byla na jeho majetky v Českých zemích uvalena nucená správa. Jemu samému byl zakázán návrat do vlasti. 10. června 1947 byl parlamentem schválen protiústavní zákon „Lex Schwarzenberg“na základě, kterého byl veškerý majetek v Českých zemích Schwarzenbergům zestátněn.
V revoluční roce 1848 bylo zrušeno poddanství. Pro Bavorov to znamenalo zrušení všech privilegií. Díky tomu se snížil jeho význam a stal se závislým na Vodňanech. V roce 1850 byl Bavorov přidělen k píseckému kraji. V roce 1853 byl výnosem krajského úřadu v Písku povýšen na město. V roce 1991 byl Bavorov přijat za člena Svazu měst a obcí a v roce 2000 se rozhodnutím Poslanecké sněmovny opět stává městem. Rozloha Bavorova je 3539 ha a v současné době má 1245 obyvatel.

Hrad

Ilustrační rekonstrukce původního hradu Bavorova před vznikem Helfenburku. Hypotetická podoba menšího dřevěného opevněného sídla nad řekou Blanicí, chráněného palisádou, valy a příkopy. Přesná stavební podoba hradu není doložena.
Upozornění: Jedná se o hypotetickou ilustraci historické podoby hradu, nikoliv o vědecky ověřenou rekonstrukci jeho skutečné architektury.
Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě
Hrad stával na nevysoké ostrožně na jižním konci města. Jeho zakladatelem je Jan Bavor III. ze Strakonic. První písmenná zmínka o něm pochází z roku 1334 v listině krále Jana Lucemburského. Po vystavění hradu Helfenburk ztratil svůj význam. Byl používán jako sídlo úředníků. Ve druhé polovině 14. století byl hrad opuštěn. Do dnešní doby se nezachovaly žádné zbytky. Podle zástavby, která byla na jeho místě vystavěna, měl pravděpodobně oválný tvar.

Pánský dům

Bavorov panský dům – Autor: Luho11 – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0,
Bývalý panský dům, kterému se říká Zámek, stojí na náměstí a byl vybudován pro správu bavorského panství. Je postaven v raně barokním slohu. Zámek je jednopatrová krytá stavba, která je krytá sedlovou střechou a vysokou prohnutou podstřešní římsou. Portál je ozdobený znaky držitelů helfenburského panství Eggenbergů a Schwarzenbergů.
V prvním patře se nachází místnost, která je zaklenutá klášterní klenbou. Jako výzdoba byly použity štukové orientální rámy. Dnešní podobu získal Panský dům v 17. století za vlády Eggenbergů.
Po pozemkové reformě byl dům prodán do soukromých rukou. Po roce 1945 zde bylo vybudováno muzeum.
V roce 1990 byl dům zprivatizován. V roce 2005 Zámek zakoupilo ve špatném stavu město. To s pomocí norských fondů provedlo jeho důkladnou rekonstrukci V současnosti slouží jako muzeum a obřadní síň. Konají se zde také pravidelné farmářské trhy.

Držitelé
Bavorové ze Strakonic

Bavorové ze Strakonic patřili k nejpřednějším českým šlechtickým rodům 13. století. Počátky rodu sahají do 12. století. První písemná zmínka o rodu pochází z roku 1225, kdy je v listině Přemysla Otakara I. potvrzující obdarování řádu johanitů zmiňována Bolemila, manželka Bavorova. Další zmínka pochází z roku 1325 v listině Václava I, kde je mezi svědky podepsán Bavor ze Strakonic. Nejvýznamnějším členem rodu je Bavor II. ze Strakonic, který zastával úřad nejvyššího královského komorníka a maršálka. Rod Bavorů pravděpodobně přišel do Čech ve 12. století z Moravy.
Autor: Vlastní tvorba založená na: Erb bavorove ze strakonic.gif, CC BY-SA 4.0,
Bavor III. ze Strakonic

Bavor III. ze Strakonic se narodil mezi lety 1270–1279 a zemřel v roce 1318. Byl nejstarším synem Bavora II. ze Strakonic a jeho manželky Anežky, nemanželské dcery Přemysla Otakara II. Na veřejnosti začal vystupovat na konci osmdesátých let třináctého století. V letech 1289–1306 zastával úřad purkrabího na hradě Zvíkov. V roce 1291 se účastnil zemského soudu, kde se soudily majetkové a trestní záležitosti šlechty. V roce 1294 svědčil u míru krakovského biskupa Prokopa a krále Václava II. Bavor špatně vycházel s českým králem Rudolfem Habsburským, který se ho v roce 1307 rozhodl ztrestat. Na svém tažení proti Bavorovi však král zemřel. Spor by v této chvíli skončil a Bavor by dále zůstal zvíkovským purkrabím, ale nepřátelé jej podvedli a Bavor kapituloval před již mrtvým králem, kterého upravili jako by byl živý. Tato událost je zaznamenána v listině z 4.července 1307. Po této události se stáhl do pozadí. V roce 1315 dostal od krále Jan Lucemburského za odměnu horu Prácheň, která byla vhodná ke stavbě hradu. Za tento pozemek se zavázal, že hrad bude králi k dispozici, kdykoliv bude potřebovat. Z počátku měl tedy s Janem Lucemburským vztahy dobré, 27. prosince 1317 však podepisuje ve Vídni spojenectví v odboji proti němu. Od roku 1315 začal používat predikát z Bavorova. Oženil se s Markétou z Rožmberka. Manželství však zůstalo bezdětné.
Autor: Vlastní tvorba založená na: Erb bavorove ze strakonic.gif, CC BY-SA 4.0,
Vilém ze Strakonic

Vilém ze Strakonic se narodil mezi lety 1270–1279 a zemřel v roce 1359. Byl synem Bavora II. ze Strakonic a jeho manželky Anežky, nemanželské dcery Přemysla Otakara II. První zmínka o něm pochází z roku 1315 v listině Bavora III., kterou obdarovává cisterciáky.18. ledna 1318 vydal svou první listinu, kterou Bavorův dar potvrzuje. V roce1307 se stal správcem strakonického statku. V roce1321 odevzdal Janu Lucemburskému všechen svůj majetek a od té doby musel krále žádat o souhlas při dalším obdarování johanitského řádu. Zastával úřad zemského soudce. V letech 1318, 1320, 1321, 1334, 1340, 1343, 1348, 1351, a 1356 zasedal na zemských soudech. Vykonával také funkce krajského popravce v Prácheňském kraji. Úkolem popravce nebylo jen stínat hlavy, ale i výkon policejně trestní činnosti. V roce 1344 se oženil s Markétou ze Šternberka. V té době mu bylo okolo padesáti let. Pravděpodobně i kvůli jeho věku zůstalo manželství bezdětné.
Autor: Vlastní tvorba založená na: Erb bavorove ze strakonic.gif, CC BY-SA 4.0,
Rožmberkové

Rožmberkové byli starý český šlechtický rod, který pocházel z rozrodu Vítkovců. Zakladatelem Vítkovců byl Vítek I. z Prčice, který rozdělil své panství mezi pět svých synů, kteří založili vlastní rodové linie. Zakladatelem Rožmberků se stal Vítek III. z Prčice a Plankenberku. Své jméno získal rod podle hradu Rožmberk, který založil syn Vítka III. Vok I. z Rožmberka. Základy největšího panství v českém státě byly položeny na přelomu 12. a 13. století. Majetek a moc rodu postupně vzrůstala. Díky zásadě dědičnosti majetku pro nejstaršího syna bylo zabráněno dělení majetku a rod si tak vybudoval dominium, které bylo urbanizováno, mělo své purkrabství i vlastní urbář. Rožmberkové patřili k mocenské elitě, která se často stavěla i proti moci krále. Členové rodu zastávali vysoké úřady, působili jako místodržící, nejvyšší komorníci i maršálkové. V 16. století zaujímal rožmberský vladař nejpřednější místo v hierarchickém systému české šlechty. V roce 1611 však rod vymřel. Posledním členem byl Petr Vok. Po jeho smrti přešlo rodové jmění podle smlouvy r 9. prosince 1484 na Švamberky.
Autor: Neznámý – http://www.zamek-trebon.eu/historie/historie-zamku/, Volné dílo,
Markéta z Rožmberka

Markéta z Rožmberka zemřela v roce 1357. Byla dcerou Jindřicha z Rožmberka a jeho manželky Elišky z Dobrušky. Provdala se za Bavora III. ze Strakonic. Manželství zůstalo bezdětné.
Autor: Neznámý – http://www.zamek-trebon.eu/historie/historie-zamku/, Volné dílo,
Petr I. z Rožmberka

Petr I. z Rožmberka zemřel v roce 1347. Byl synem Jindřicha z Rožmberka a jeho manželky Elišky z Dobrušky. Několik let strávil v rodinné fundaci ve Vyšším Brodě, kde pravděpodobně získal vzdělání. V roce 1310 převzal po svém otci úřad nejvyššího komorníka království. V roce 1315 se přiklonil na stranu Jana Lucemburského a přiznal se mu k účasti na spiknutí proti němu. Po propuštění Jindřicha z Lipé však změnil názor a 25. dubna 1316 podepsal listinu, kterou se potvrzovalo opětovné přátelství mezi Jindřichem z Lipé a Petrem I. z Rožmberka. V letech 1319–1325 byl zbaven úřadu nejvyššího komorníka, protože se ve sporu mezi králem a českou šlechtou přidal na stranu české šlechty. V roce 1325 mu však úřad byl navrácen a vykonával jej až do roku 1347, kdy zemřel. V roce 1329 se společně s dalšími českými pány zúčastnil křížové výpravy Jana Lucemburské na Litvu. Petr I. patřil mezi významné osobnosti své doby. Zasahoval i do událostí celostátního významu. Finančně podporoval duchovní a sociální ústavy. Petr I. byl zasnouben s dcerou Jindřicha z Lipé, ale toto zasnoubení po zatčení Jindřicha z Lipé v roce 1315 zrušil. Oženil se s vdovou po Václavu III. Violou, dcerou těšínského knížete Měška I. Po její smrti si vzal za manželku Kateřinu, která pravděpodobně pocházela z rodu Vartenberků. Z manželství se narodilo pět synů Jindřich, Petr, Jošt, Oldřich a Jan a tři dcery Mecela, Anna a dcera neznámého jména. Jméno Petra z Rožmberka bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze.
Autor: Neznámý – http://www.zamek-trebon.eu/historie/historie-zamku/, Volné dílo,
Petr II. z Rožmberka

Petr II. z Rožmberka se narodil v roce 1326 a zemřel roku 1384. Byl druhým synem Petra I. z Rožmberka a jeho druhé manželky Kateřiny. Jako druhorozený mu byla určena církevní dráha. Byl kanovníkem v Pasově, Olomouci a Řezně. V roce 1355 se stal proboštem kolegiální kapituly Všech svatých na Pražském hradě. V roce 1384 mu papež Urban VI. nabídl úřad kardinála, ale Petr jej pravděpodobně kvůli svému zdraví odmítl.
Autor: Neznámý – http://www.zamek-trebon.eu/historie/historie-zamku/, Volné dílo,
Jošt I. z Rožmberka

Jošt I. z Rožmberka zemřel v roce 1369. Byl třetím synem Petra I. z Rožmberka a jeho druhé manželky Kateřiny. Po smrti otce v roce 1347 se stal nejvyšším komorníkem. Oženil se s Anežkou z Wallsee. Manželství zůstalo bezdětné.
Autor: Neznámý – http://www.zamek-trebon.eu/historie/historie-zamku/, Volné dílo,
Jan I. z Rožmberka

Jan I. z Rožmberka zemřel v roce 1389. Byl pátým synem Petra I. z Rožmberka a jeho druhé manželky Kateřiny. Byl ženatý se Eliškou z Halsu. Manželství zůstalo bezdětné.
Autor: Neznámý – http://www.zamek-trebon.eu/historie/historie-zamku/, Volné dílo,
Jan I. z Rožmberka

Jan I. z Rožmberka zemřel v roce 1389. Byl pátým synem Petra I. z Rožmberka a jeho druhé manželky Kateřiny. Byl ženatý se Eliškou z Halsu. Manželství zůstalo bezdětné.
Autor: Neznámý – http://www.zamek-trebon.eu/historie/historie-zamku/, Volné dílo,
Oldřich I. z Rožmberka

Oldřich I. z Rožmberka zemřel v roce 1390. Byl čtvrtým synem Petra I. z Rožmberka a jeho druhé manželky Kateřiny. Neúčastnil se politického života. V letech 1381–1382 vojensky podpořil Jindřicha ze Schaunberga v rozepři s rakouským vévodou Albrechtem III. Oženil se z Alžbětou z Vartenberka, se kterou měl syna Jindřicha.
Autor: Neznámý – http://www.zamek-trebon.eu/historie/historie-zamku/, Volné dílo,






