Balkova Lhota

Balkova Lhota železniční stanice – Autor: Martin Vrut – Vlastní dílo, CC BY 3.0,

Balkova Lhota – odkaz na mapy

Balkova Lhota

Balkova Lhota leží asi šest kilometrů severně od Tábora. Název vesničky se postupem času měnil podle majitelů. Nejstarší název je Lhota Čelákova, později Včelákova. Za vlastnictví vsi rodem Kršňáků se jmenovala Kršňákova Lhota. Dnešní název získala v 17. století, kdy ji získal rod Balků. Malá vesnice vznikla patrně již ve 14. století. V této době ji vlastnil rod Včeláků. První písemná zmínka o ní však pochází z roku 1523, kdy ji vlastnil svobodník Martin Kršňák. Ten držel ves až do roku 1541.

Po něm ji zdědili jeho synové Jan, Jiří a Václav. V roce 1551 prodaly dcery Víta Kršňáka, Alena a Dorota, část vsi Petru Kotečníkovi z Domaslavě. V roce 1571 drželi část vsi se statkem bratři Jan, Jiří, Petr a Adam. Po smrti svých starších bratrů prodal Petr v roce 15. července 1587 ves s tvrzí i poplužním dvorem a krčmou městu Tábor za 4000 kop míšeňských. Město Tábor prodalo ves na počátku 17. století svobodnickému rodu Balkům, po nichž má vesnice dnešní název.  

V roce 1612 je zde připomínán Matěj Balek Hostišovský. Jeho synové prodali ves zpět městu Tábor. Táboru patřila ves až do roku 1623, kdy ji koupila Polyxena Lobkovicová z Pernštejna. Ta ji ještě v roce 1623 prodala Jozuovi Kořenskému z Terešova. V roce 1674 hospodařil na tvrzi opět Matěj Balek. V současné době je rozloha obce 3,54 km a v roce 2018 zde trvale žilo 126 obyvatel. Obec se skládá ze čtyř částí: Balkova Lhota, Černý Les, Veselka a Nádraží.  Součástí je také osada Černý les, Veselka a Výrec.

Trvz

Hmotová rekonstrukce vodní tvrze v Balkově Lhotě zachycuje jednoduchou čtvercovou stavbu s kamenným přízemím a hrázděnou nadstavbou. Tvrz stojí v čele poplužního dvora na mírně vyvýšeném ostrůvku, který je ze severní a západní strany chráněn vodními plochami a příkopem. Přístup vede přes dřevěný most. Celek odpovídá drobnému šlechtickému sídlu venkovského charakteru bez výrazných fortifikačních prvků, kde obrannou funkci zajišťuje především voda a terén. – Jedná se o ulustrační obrázek a možnou podobu tvrze.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Jednalo se o malou vodní tvrz s dřevěným patrem, která byla chráněná příkopem na severní a západní straně rybníky. Příkop byl později zrušen a rybník na severní straně zavezen. Původní vodní tvrz byla jednoduchá budova čtvercového půdorysu s kamennými zdmi a hrázděnou nadstavbou, která stávala v čele poplužního dvora.

Tvrz je v Balkově Lhotě poprvé doložena v roce 1587, kdy ji Petr Kršňák prodal spolu se dvorem, vsí a krčmou městu Tábor. V roce 1612 sídlil na tvrzi Matěj Balek Hostišovský, v roce 1614 zde bydleli Jan a Pavel Balkové.

V roce 1731 se po svatbě se svou druhou ženou na tvrzi usadil balkovský rychtář Jan Bervida. Pravděpodobně v 60. letech 19. století strhla vichřice dřevěné patro tvrze. Místní sedlák Václav Novotný torzo „frcky“ koupil, zboural jej a budovu přestavěl na venkovský statek.

Držitelé

Rod Čeláků nebo Včeláků

Rod Kršňáků z Božetína a Karlsperka 

Rod Kršňáků z Božetína a Karlsperka byl svobodnický rod, který byl 4. ledna 1559 povýšen do panského stavu a zároveň mu byl udělen erb, který představoval na modrém štítě kohouta stojícího na jedné noze a obráceného doprava. Přikrývadla byla modrá a žlutá a nad helmem měl také kohouta. Na Táborsku žily dvě linie rodu. Jedna z nich sídlila na tvrzi a dvoře v Balkově Lhotě, druhá pak ve městě Tábor od samého jeho založení. Prvním známým členem božetínské větve je Beneš z Božetína, který je zmiňován v roce 1435. Tato větev pravděpodobně v 17. století vymřela.

Martin Kršňák měl syny Jana, Jiříka a Václava.

Jan Kršňák byl synem Martina Kršňáka.

Jiřík Kršňák byl synem Martina Kršňáka.

Václav Kršňák byl synem Martina Kršňáka. Povoláním byl krejčí. 4. ledna 1559 byl spolu se svým příbuzným Petrem Červem povýšen do panského stavu s přídomkem z Božetína a s erbem, na kterém byl kohout. Psal se tedy jako Václav Kršňák Božetínský z Božetína a na Lhotě. Měl syny Jana, Jiříka, Adama a Petra.

Jan Kršňák byl synem Václava Kršňáka. Oženil se s Kertrudou z Ježova, se kterou měl dceru Annu.

Jiřík Kršňák byl synem Václava Kršňáka.

Adam Kršňák zemřel v roce 1588. Byl synem Václava Kršňáka.

Petr Kršňák byl synem Václava Kršňáka. Po smrti svých bratrů se v letech 1571 – 1587 stal jediným majitelem Lhoty.

Vít Kršňák měl dcery Alenu a Dorotu.

Alena Kršňáková dcera Víta Kršňáka.

Dorota Kršňáková dcera Víta Kršňáka.

Kotečníkové z Domaslavě 

Kotečníkové z Domaslavě pocházeli z Plzeňska z vesnice Domaslav u Bezdružic. V roce 1512 získali od krále Václava Vladislava erb a přídomek z Domaslavě. Erb byl štít napříč polovičný, horní pole červené a v něm polovice bílé lvice s dvojnásobným ocasem, spodní polovice s dvěma červenými pruhy napříč položenými v bílém poli. V klenotu měli trup červené oděného Turka.

Petr Kotečník z Domaslavě zemřel v roce 1560. Byl synem Jana Kotečníka z Domaslavě. Oženil se s Markétou z Hodějova. Manželství však zůstalo bezdětné.

Tábor

Tábor leží v Jihočeském kraji, 50 km severně od Českých Budějovic a 75 km jižně od Prahy.  Byl založen na jaře roku 1420 husity a pojmenován podle hory Thabor u Nazaretu, v dnešním Izraeli. Zakladatelé města, kteří pocházeli z celých Čech, zde chtěli vytvořit nové společenství, které odmítalo lidské zákony a řídilo se pouze zákonem Božím. Zpočátku měla táborská obec své vlastní vojsko. Město se velmi rychle rozrůstalo a brzy dosáhlo až 3000 obyvatel. Ale tzv. táborský komunismus vydržel jen do podzimu 1420. Poté se táborité stali feudální vrchností a začali vybírat dávky od vesnických poddaných. 25. ledna 1437 získalo město od Zikmunda Lucemburského, po vzoru Starého Města Pražského, městská práva. Tábor se stal plnoprávným královským městem, se znakem, na kterém se nad hradbami se dvěma věžemi vznáší říšský orel s lucemburským orlem na prsou. Lucemburský orel byl později nahrazen českým lvem. Za konec husitského Tábora je považován rok 1452, kdy se táborští hejtmané vzdali vojsku Jiřího z Poděbrad, uznali jej za správce a zavázali se mu věrností. V roce 1620 město oblehlo císařské vojsko, kterému velel španělský generál Baltasar Marradas. Táborští se vzdali až v listopadu 1621. 23. listopadu 1648 byl Tábor dobyt Švédy. V roce 1680 postihl město mor. V roce 1744 byl Tábor dobyt pruským vojskem. V roce 1750 jej Marie Terezie povýšila na krajské město. V roce 1841 zde bylo otevřeno první stálé divadlo, v roce 1862 reálné gymnázium – první střední škola svého typu v tehdejší rakouské monarchii s výlučně českým vyučovacím jazykem.  V roce 1871 byla uvedena do provozu železniční trať z Prahy přes Tábor do Vídně.  21. června 1903 byla zprovozněna první elektrická železnice v celém Rakousku-Uhersku, železniční trať Tábor – Bechyně, kterou projektoval František Křižík.  Dnes spolu se Sezimovým Ústím a Planou nad Lužnicí tvoří městskou aglomeraci s více než 45 tisíci obyvateli. Historické jádro města je památkovou rezervací.

Polyxena z Lobkovic

Polyxena z Lobkovic, rozená z Pernštejna se narodila v roce 1566 a zemřela roku 1642. Byla dcerou Vratislava II. z Pernštejna a jeho manželky Marie Manrique de Lara y Mendoza. Polyxena dostala striktně katolickou výchovu. V roce 1587 se provdala za Viléma z Rožmberka, který tehdy zastával úřad nejvyššího purkrabí, a bylo mu padesát dva let. Toto manželství zůstalo bezdětné. Po Vilémově smrti v roce 1592 získala vyrovnáním se švagrem Petrem Vokem Roudnici nad Labem do dědičné držby. Polyxena byla v nejvyšší společnosti velmi respektovanou váženou ženou. Po smrti svého bratra Jana V. z Pernštejna se stala poručnicí jeho nezletilých dětí. 23. listopadu 1603 se podruhé vdala. Jejím manželem se stal Zdeněk Popel z Lobkovic. Z manželství se narodil jediný syn Václav Eusebius. V období stavovského povstání pomáhala finančně manželkám účastníků odboje a vyhnancům. Po porážce stavovského povstání skupovala levná panství, která byla zkonfiskována účastníkům odboje. Podařilo se jí s manželovým svolením nakoupit statky za 350 tisíc zlatých. Polyxena z Lobkovic darovala v roce 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné v Praze vzácnou voskovou sošku Pražského Jezulátka, kterou její matka dostal jako svatební dar od své matky. Polyxenina katolická víra vyvolala protireformační působení na jejich statcích. Na panství Vysoký Chlumec povolala proti kacířům jezuitské misie. Zemřela ve věku 76 let a je pochována společně s manželem v rodinné hrobce kostela svatého Václava v Roudnici nad Labem.

Autor: Viktor Fiala (transfer to SVG) – File:Lobkowicz coat of arms Wappen.png, Volné dílo,

Kořenští z Terešova 

Kořenští z Terešova je jméno staročeské vladycké rodiny, která pocházela z Terešova na Plzeňsku. Nejstarším známým členem rodu je Petr Kořenský z Terešova, který je zmiňován v roce 1411 jako vlastník Kaceřova. V 15. století se rod rozdělil na dvě větve: neznašovskou a vlhavskou. V roce 1679 byl rod povýšen do panského stavu a v roce 1705 do hraběcího. V 18. století rod vymřel.

Autor: Vojtěch Král z Dobré Vody – SEDLÁČEK, August, Adolf LIEBSCHER a Karel LIEBSCHER. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl 2. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1883 Online:

Jozue Kořenský z Terešova 

Jozue Kořenský z Terešova zemřel v roce 1653. V mládí bojoval proti Turkům. Stal se zemským správcem, poté působil jako pardubický hejtman a vrchní správce všech císařských panství. Zastával také úřady c. k. rady, místodržícího, zemského soudce a purkrabího Hradeckého kraje. Oženil se s Kateřinou Kuneškou z Machovic, se kterou měl syny Bohuslava a Václava Františka.

Autor: Vojtěch Král z Dobré Vody – SEDLÁČEK, August, Adolf LIEBSCHER a Karel LIEBSCHER. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl 2. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1883 Online:

Matěj Balek Hostišovský

Matěj Balek Hostišovský pocházel z Hostišova u Votic. Měl syny Jana a Pavla, kteří Lhotu prodali, ale ve vsi žili dále. Zachovalo se i staré svědectví z roku 1704, podle něhož žili Balkové ve vsi skoro třista let. Výpověď učinil tehdy osmdesáti letý pan Balek, jehož děd dosáhl sto deseti let a jehož praděd ve Lhotě bydel.

Jan Bervida se narodil v roce 1698 a zemřel roku 1767. Byl rychtářem Balkovi Lhoty.

Rod Novotných nyní bývalou tvrz přestavěnou na nové stavení čp. 6 obývají členové rodiny Novotných.

Odkazy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Balkova_Lhota

https://www.hrady.cz/tvrz-balkova-lhota

https://www.svobodnici.cz/svobodstvi/Balkova_Lhota

http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/cmh2-481-500.pdf

https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C3%A1bor

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polyxena_z_Lobkovic

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polyxena_z_Lobkovic https://cs.wikipedia.org/wiki/Ko%C5%99en%C5%A1t%C3%AD_z_Tere%C5%A1ova

Použitá Literatura

Roman Cikhart; Rod Kršňákův z Božetína a Karlsperka

Roman Cikhart; Příspěvky Rodo-a místopisné