Autor: Suska – Na Commons přeneseno z cs.wikipedia., Volné dílo,

Andělka je vesnice, která se nachází 4,5 km severozápadně od Višňové, kterou je dnes součástí. Andělka byla původně lesní lánová ves, která vznikla při kolonizaci tohoto území v době středověku. Rozkládá se podél potoka Boreček.

Podle legendy byla Andělka založena v roce 1250 zemědělcem jménem Engilhart, který si zde vybudoval malý statek, a podle kterého ves dostala jméno Engilsdorf, později Engelsdorf, který nesla až do roku 1946.

První písemná zmínka o ní však pochází až z roku 1340. Od roku 1850 k ní patřily osady Loučná, Saň a Filipovka. Od roku 1946 do roku 1980 měla Andělka svůj vlastní Místní národní výbor. V roce 1980 došlo ke sloučení s Místním národním výborem Višňová, a Andělka se stala jen částí obce Višňová, kterou je dodnes. Stejně jako Višňová byla i Andělka součástí frýdlantského panství, a proto měly společnou minulost.

Důkazem prvního dávného osídlení této oblasti v mladší nebo pozdní doby kamenné jsou nálezy úlomků kamenných sekyr a předmětů od Pohanských kmenů, které se našly u obce Višňová. První konkrétní důkazy o etnické příslušnosti obyvatel Frýdlantska jsou asi z let 600 – 1200 našeho letopočtu, kdy se zde usadili Polabští Slované, kteří patřili k Lužickým Srbům.

Na malém ostrohu nad potokem mezi obcemi Saň a Loučná na území Andělky objevili lidé před válkou zbytky lužickosrbského hradiště. Stával tu hrádek, ve kterém se obyvatelé okolních vesnic ukrývali před nebezpečím. Z toho je vidět, že řada vesnic frýdlantského výběžku v té době již existovala. Mimo jiné k nim patřila i Andělka.

V 11. století patřilo Frýdlantsko německým císařům, kteří je dávali jako léno různým vládcům, německým i českým. V roce 1158 německý císař Fridrich Barbarossa daroval českému králi Vladislavu II. za pomoc v bitvě o Miláno celou Horní Lužici, kam patřilo i Frýdlantsko. Výměna lenních pánů v Horní Lužici se opakovala ještě několikrát.

Začátkem 13. století povolil německý císař českému králi Přemyslu Otakarovi I. vyčlenit z Horní Lužice panství grabštejnské, liberecké (hamrštejnské) a frýdlantské a připojit je dědičně k českému království. V roce 1253 byla Horní Lužice opět rozdělena mezi Čechy a Branibory. Tato hranice mezi českou a německou zemí platila až do roku 1938. V roce 1278 prodal Přemysl Otakar II. „hrad Vriedelant“ německému šlechtici Rudolfu Biberštejnovi spolu s velkou částí Jizerských hor a jejich severním podhůří.

V letech 1290 – 1306 se stal majitelem panství Jan z Biberštejna a po něm v letech 1306 – 1360 Bedřich z Biberštejna. Po jeho smrti v roce 1360 zdědili frýdlantské panství jeho synové Jan a Oldřich z Biberštejna.

V letech 1428 – 1454 vlastnili panství bratři Oldřich IV., Bedřich a Václav z Biberštejna. Od roku 1463 se stal majitelem frýdlantského panství Oldřich V. z Biberštejna, po něm zdědil panství jeho syn Jáchym I. z Biberštejna.

Po jeho smrti v roce 1521 zdědil majetek jeho, v té době nezletilý, syn Jáchym II. z Biberštejna. Jáchym II. zemřel v roce 1544 bez potomků a frýdlantské panství získali jeho čtyři strýcové Zikmund, Jeroným II., Jan a Kryštof, který byl posledním majitelem. Biberštejnovi zde vládli 273 let a Frýdlantské panství rozšířili o další vesnice a také o liberecké panství.

Kolonizace území dosáhla vrcholu v polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. Lužické Srby nahradilo německé obyvatelstvo, které je pozvolna vytlačovalo. Ještě v 15. století na Frýdlantsku žili, ale pak Biberštejnové zakázali psát do křestních listů lužickosrbskou národnost a nařídili ji nahradit „dobrou německou národností“ a tak se Němci stali na několik století dominantní národností v severním a západním podhůří.

V roce 1551, kdy Biberštejnové vymřeli po meči, vlastnili tři panství zavidovské, liberecké a frýdlantské. V letech 1552 – 1558 spravovala panství jako odumřelé léno královská komora, a protože jejich slezští příbuzní včas neuplatnili nárok na dědictví, koupil tato panství v roce 1558 Fridrich z Redernu.

Po smrti Fridricha v roce 1564 zdědil majetek jeho syn Kryštof I. Když v roce 1591 Kryštof zemřel, ujal se panství jeho bratr Melchior z Redernu. Po smrti Melchiora v roce 1600 zdědil panství jeho nezletilý syn Kryštof.

Za něj spravovala panství jeho matka Kateřina z Redernu. V roce 1621 museli jako protestanti a císařovi odpůrci opustit Čechy

V roce 1622 koupil frýdlantské a liberecké panství Albrecht z Valdštejna. Frýdlantské panství se stalo základem pozdější obrovské Valdštejnovy moci. Všechna panství, která koupil jako levné válečné konfiskáty, spojil a v roce 1625 je nechal povýšit na knížectví frýdlantské. V roce 1627 bylo povýšeno na vévodství.

Valdštejnův majetek sahal od Českolipska na západě po Svobodu nad Úpou na východě a od Polabí na jihu až po zemské hranice na severu. Toto obrovské území nechal vyjmout ze zemských desek a učinil z něj vlastní stát ve státě. Za hlavní město si zvolil Jičín, kde razil i své vlastní mince.

Obě panství během svého panování v letech 1622 – 1634 zvelebil svou cílevědomou a hospodářskou politikou. Po Valdštejnově smrti v roce 1634 dostal frýdlantské a liberecké panství hrabě Jan Matyáš Gallas. Po něm zde vládl František Ferdinand Gallas. Po jeho smrti zdědil panství jeho syn Jan Václav.

A poté jeho syn Filip Josef Gallas. Tento rod zde vládl až do roku 1759. V tomto roce zemřel poslední mužský příslušník rodu Gallasů Filip Josef Gallas a správu panství převzala jeho manželka Anna Marie, rozená hraběnka z Colonna-Felsu. Po smrti Filipa Josefa byla jedinou dědičkou majetku. Po její smrti v roce 1759 přešel majetek na jejího synovce hraběte Kristiána Filipa Clama, syna její sestry Aloisie z Clamu, s podmínkou zachování gallasovského erbu a jména.

Od roku 1759 se tak majitelem frýdlantského a také libereckého panství stali Clam-Gallasové. Protože Kristián Filip byl v té době ještě nezletilý, převzal správu majetku jeho otec Jan Christian baron Clam. Po smrti Kristiána Filipa převzal panství jeho syn Kristián Kryštof Clam-Gallas, poté jeho syn Eduard a po něm zase jeho syn František, který byl posledním mužským příslušníkem tohoto rodu a zemřel na frýdlantském zámku v roce 1930.

Tvrz

Andělka – někdejší úřednický dům tvrze od jihozápadu, zachycený v rytinovém stylu.
Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Ves Andělka tvořila součást frýdlantského panství, k němuž patřila jako lenní statek. V 15. století ji měli v držení Wedebachové. V roce 1520 je jako majitel uváděn Jindřich ze Schwancu a po něm páni z Weigsdorfu. V letech 1549 – 1603 drželi statek páni z Dobšic. V roce 1603 jej prodala tehdejší majitelka Kateřina z Redernu Adamovi ze Schweinichenu a Kolmitz. Jan Jiří ze Schweinichenu pak prodal statek v roce 1670 hraběti Antonu Gallasovi. Renesanční tvrz po ztrátě rezidenční funkce sloužila pro potřeby poplužního dvora, jehož byla součástí.

Zbytky tvrze jsou dnes součástí barokně přestavěného poplužního dvora. Podle katastrální mapy z roku 1843 měl dvůr čtyři zděná křídla a při západní straně nádvoří stojí menší budova ze spalného materiálu. Na východní straně stávala kašna. Nejstarší budovou dvora byl východní trakt, který byl však v roce 1980 zbourán. Jižní hospodářské křídlo je na východní straně dodnes zakončeno domkem o rozměrech 13,5 x 12,8 m. Zdi mají tloušťku 0,8 m – 1 m. Na střeše domku je malá věžička, patrně zvonička. Místní tento objekt považují za zámek. Dříve zde byl byt šafáře. Původní renesanční tvrz se ukrývá v severní části západního křídla. Rozměry budovy jsou 18 x 16 m. Okolo roku 1955 vyhořela a krátce na to byla obnovena do dnešní podoby a využívána jako slepičárna. Klenutý suterén se třemi sklepy a barokní chodbou sloužil jako sklad brambor. Bývalý poplužní dvůr je dnes soukromý zemědělský objekt, který chátrá bez využití.

Držitelé

Páni z Biberštejna

Páni z Biberštejna je starý velmi mocný šlechtický rod, který pocházel z Míšně. Ve 13. století přišli do Čech, pravděpodobně jako kolonizátoři, které povolal český král Přemysl Otakar I. Jméno rodu je odvozeno od hradu Biberštejn v Muldentale u Nossen. V 15. století se rod rozdělil na dvě větve: frýdlantskou, jejímž zakladatelem byl Oldřich V., a fortskou, kterou založil Matthias.