Slovník J

Ilustrační iniciála J v historickém stylu představuje hesla Slovníku J projektu Historie ke kávě. Výtvarné pojetí inspirované středověkými iluminacemi odkazuje na písemnou kulturu, vzdělanost a institucionální řád v dějinách českých zemí.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent

Slovník J rozvíjí historický slovník projektu Historie ke kávě a přináší vybraná hesla na písmeno J. Zaměřuje se na pojmy, instituce a souvislosti důležité pro dějiny, právo, správu a písemnou kulturu českých zemí.

Jednota bratrská

Slovník J

Ilustrační obrázek k heslu Jednota bratrská připomíná náboženské a duchovní hnutí vzniklé v českých zemích v 15. století. Motiv odkazuje na písemnou kulturu, víru, vzdělanost a pronásledování českých bratří v období pozdního středověku a raného novověku.

Zdroj: Wikimedia Commons

Jednota bratrská byla církevní a náboženské společenství vzniklé roku 1457 v Kunvaldu v dnešních východních Čechách. Její vznik vycházel z myšlenek Petra Chelčického, zejména z důrazu na prostý křesťanský život, nenásilí a odmítnutí světské moci církve.

Vznik a duchovní směřování

Čeští bratři usilovali o vytvoření vlastního církevního společenství odděleného od světa i od oficiální církevní struktury. Od roku 1467 měla Jednota bratrská vlastní kněze. Společenství žilo převážně v ústraní a zdůrazňovalo trojí ideál víry, lásky a naděje, přičemž kladlo větší důraz na praktický křesťanský život než na teologické učení či církevní tradice.

Jednota se vymezovala vůči utrakvistické církvi a dlouhodobě se pohybovala na hranici mezi trpěnou konfesí a sektou.

Významné osobnosti

Mezi nejvýznamnější představitele Jednoty bratrské patřili:

• Lukáš Pražský
• Jan Černý (lékař)
• Jan Augusta
• Jan Blahoslav
• Jan Jessenius (lékař)
• Jan Ámos Komenský, poslední biskup Jednoty bratrské

Pronásledování a zánik

Od svého vzniku byla Jednota bratrská vystavena pronásledování. Již v polovině 16. století se stala součástí prvního předbělohorského exilu. Přestože postupně přijala zásady kalvínské konfese, její postavení zůstávalo nejisté.

Definitivní konec existence Jednoty bratrské v českých zemích přinesla bitva na Bílé hoře roku 1620. Členové Jednoty z řad šlechty i svobodných občanů, kteří odmítli konvertovat ke katolické víře jako jedinému státem povolenému náboženství, museli se s rodinami uchýlit do exilu.

Působení v zahraničí

V zahraničí byla Jednota bratrská známa pod názvy Unitas Fratrum, Iglesia Morava či Moravská církev a její duchovní tradice přežila mimo území českých zemí.

Jednota poděbradská

Slovník J

Ilustrační obraz k heslu Jednota poděbradská. Motiv odkazuje na poválečné husitské poměry, obranu kompaktát, mocenské střety mezi jednotlivými jednotami a formování politické moci v Českém království.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent

Jednota poděbradská byla politicko-náboženským spolkem českých kališníků, založeným 24. června 1448 v Kutné Hoře. Do jejího čela se postavil Jiří z Poděbrad, který se stal hlavní osobností a vůdcem tohoto uskupení.

Vznik a cíle

Jednota poděbradská vznikla v období mocenských a náboženských sporů po husitských válkách. Jejím hlavním cílem bylo:

• prosazování a dodržování basilejských kompaktát,
• obrana kališnického vyznání,
• stabilizace poměrů v Českém království.

Jednota vystupovala jako politická i vojenská síla, opírající se o část šlechty a měst.

Politické působení

Jednota poděbradská se dostala do otevřeného konfliktu s jinými mocenskými uskupeními v zemi. Především:

• bojovala proti Jednotě strakonické,
• později také proti Jednotě zelenohorské, která sdružovala katolickou a protikališnickou šlechtu.

Činnost Jednoty poděbradské významně přispěla k politickému vzestupu Jiřího z Poděbrad, jenž byl roku 1458 zvolen českým králem.

Jednota strakonická

Slovník J

Ilustrační obraz k heslu Jednota strakonická připomíná politické a mocenské soupeření české šlechty v polovině 15. století. Motiv odkazuje na odpor části panského stavu proti vzrůstajícímu vlivu Jiřího z Poděbrad a na konflikty mezi jednotlivými šlechtickými jednotami v Českém království.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent

Jednota strakonická byla politickým spolkem českých pánů, založeným roku 1449. V jejím čele stál Oldřich z Rožmberka, jeden z nejmocnějších šlechticů tehdejších Čech.

Vznik a zaměření

Jednota strakonická vznikla jako reakce na vzrůstající politickou a vojenskou moc Jiřího z Poděbrad a na působení Jednoty poděbradské. Sdružovala převážně katolickou a konzervativní část české šlechty, která usilovala o omezení vlivu kališníků v zemi.

Politické působení

Jednota strakonická se aktivně zapojila do mocenských bojů v Českém království v období po husitských válkách. Její činnost byla součástí dlouhodobého konfliktu mezi:

• kališnickými a katolickými silami,
• jednotlivými šlechtickými frakcemi,
• stoupenci a odpůrci Jiřího z Poděbrad.

Tyto střety významně ovlivnily politický vývoj země v polovině 15. století.

Jednota zelenohorská

Ilustrační historická kresba zachycuje vznik a působení Jednoty zelenohorské jako katolické šlechtické opozice proti králi Jiřímu z Poděbrad. Motiv odkazuje na politické a náboženské konflikty v Českém království v druhé polovině 15. století.

Zdroj: Wikimedia Commons

Jednota zelenohorská byla politickým a náboženským spolkem části české šlechty, namířeným proti králi Jiřímu z Poděbrad. Založena byla 28. listopadu 1465 v Černém sále na zámku Zelená Hora.

Vznik a vedení

Zakladatelem a vůdcem Jednoty zelenohorské byl Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. Mezi další zakládající členy patřili mimo jiné:

• Jaroslav a Jan ze Šternberka
• Jošt II. a Jan II. z Rožmberka
• Oldřich a Jan Zajícové z Hazmburka
• Bohuslav Krušina ze Švamberka
• Vilém z Ilburka
• Jindřich starší a Jindřich mladší z Plavna
• Děpolt z Rýzmburka
• Jindřich IV. z Hradce
• Burian II. a Linhart z Gutštejna
• Dobrohost z Ronšperka

Celkem se jednalo o šestnáct šlechticů, kteří se zavázali po dobu pěti let vzájemně si pomáhat v odporu proti králi.

Politické působení

Jednota zelenohorská představovala hlavní katolickou opozici vůči kališnickému králi Jiřímu z Poděbrad. Brzy získala podporu významných měst:

• Plzeň
• Brno
• Jihlava
• Znojmo
• Vratislav

Činnost jednoty byla podporována i papežem Pavlem II.

Vztah k Matyáši Korvínovi a zánik

Roku 1469 se Jednota zelenohorská významně podílela na korunovaci Matyáše Korvína českým vzdorokrálem. Po ukončení česko-uherských válek však její význam postupně zanikl a spolek se rozpadl.

Jezuité

Slovník J

Jezuitský klášter a kostel v Jihlavě představují významnou stopu působení Tovaryšstva Ježíšova v českých zemích. Řád jezuitů se zde podílel na rozvoji vzdělanosti, náboženského života a barokní kultury.

Zdroj: Wikimedia Commons

Jezuité, oficiálně Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Jesu), jsou katolický řeholní řád založený v období hluboké krize evropského křesťanství v 16. století. Existenci řádu oficiálně stvrdil papež Pavel III. dne 27. září 1540.

Vznik řádu

Řád založil roku 1534 v Paříži španělský šlechtic Ignác z Loyoly, který byl později svatořečen. Jezuité vznikli v době náboženských konfliktů mezi katolíky a protestanty a od počátku se stali jedněmi z hlavních nositelů katolické reformy (protireformace).

Činnost a zaměření

Od počátku své existence se jezuité zaměřovali především na:

• školství a vzdělávání,
• vědu a umění,
• misijní činnost na nově objevených kontinentech.

Řád sehrál klíčovou roli při formování barokní kultury a intelektuální obnovy katolické církve.

Jezuité v českých zemích

Do Čech přišli jezuité poprvé roku 1555, kdy se prvních dvanáct členů usadilo v Praze na Starém Městě u kostela sv. Klimenta, na místě zpustlého dominikánského kláštera. Z jezuitské koleje vybudované na tomto místě později vznikla budova dnešní Národní knihovny.

Přestože jezuité významně přispěli k rozvoji vzdělanosti a kultury, zůstali v české národní paměti často vnímáni jednostranně jako nástroj habsburské moci a rekatolizace.

Zrušení a obnovení řádu

Bulou Dominus ac Redemptor zrušil papež Klement XIV. dne 21. července 1773 Tovaryšstvo Ježíšovo. Zrušení však netrvalo dlouho. Roku 1804 byl řád obnoven papežem Piem VII. pro Neapolské království a roku 1814 pro celý svět.

Do Čech se jezuité vrátili roku 1853.

Zdroj (inspirace)

christnet.eu

Josefský katastr

Slovník J

Portrét císaře Josefa II., panovníka osvícenského absolutismu a autora rozsáhlých správních, hospodářských a daňových reforem. Jeho vláda je spojena mimo jiné se zavedením josefského katastru a snahou o racionalizaci státní správy.

Zdroj: Wikimedia Commons

Josefský katastr byl daňový soupis půdy zavedený za vlády Josefa II. na základě patentu ze dne 20. dubna 1785, který reformoval pozemkovou daň a systém vyměřování půdy v habsburské monarchii.

Obsah a význam reformy

Patent stanovil rovnost dominikálu a rustikálu v právním postavení půdy, čímž odstranil dosavadní rozdíly mezi vrchnostenskou a poddanskou půdou z hlediska daňové povinnosti. Zásadní změnou bylo také to, že základem pro vyměřování daní se staly katastrální obce, nikoli panství.

Součástí reformy byla povinnost katastrálního vyměření půdy, které mělo zajistit přesnější a spravedlivější rozdělení daňové zátěže.

Výsledky

Josefský katastr odhalil přibližně o 60 % více berní půdy, než bylo evidováno v předchozím tereziánském katastru, čímž výrazně zpřesnil daňový základ státu a posílil fiskální kontrolu.