Slovník T

Iluminované písmeno T inspirované středověkou rukopisnou tradicí, zasazené do pergamenového pozadí. Ornamentální výzdoba a dobové rekvizity psané kultury odkazují k vzdělanosti, právu a historickému poznání, které tvoří obsah této části Slovníku. Styl a barevnost navazují na jednotnou vizuální koncepci projektu Historie ke kávě.

Autor obrázku: Jindřich AI asistent

Slovník T
Písmeno T otevírá další okruh historických pojmů a označení, které se vztahují k politickým, náboženským i společenským dějinám. Hesla v této části Slovníku přibližují význam dobových termínů užívaných v pramenech a pomáhají zasadit jednotlivé pojmy do širšího historického kontextu.

Taxátor

Slovník T

Symbolické zobrazení taxátora při výkonu jeho úřední činnosti. Postava úředníka pracujícího s písemnostmi, mapami a účetními záznamy odkazuje na proces oceňování a klasifikace majetku pro daňové a správní účely. Dobové prostředí a výtvarný styl evokují správní praxi středověku a raného novověku.

Autor obrázku: Jindřich AI asistent

Taxátor byl úředník nebo pověřená osoba, jejímž úkolem bylo oceňování, klasifikace a odhad majetku, zejména půdy, usedlostí a jejich výnosnosti. Jeho činnost byla klíčová pro sestavování berních soupisů a vyměřování daňových povinností.

Činnost a postavení

Taxátoři působili především při tvorbě katastrů, urbářů a berních rejstříků. Na základě místního šetření stanovovali hodnotu majetku, která sloužila jako podklad pro daňové zatížení poddaných. Jejich práce měla významný vliv na hospodářské poměry jednotlivých obcí i panství.

Význam

Funkce taxátora byla důležitým nástrojem státní a vrchnostenské správy, zejména v období raného novověku, kdy docházelo k systematizaci daňového systému a evidenci půdy.

Tereziánský katastr

Slovník T

Portrét císařovny Marie Terezie, za jejíž vlády došlo k provedení tereziánského katastru jako součásti rozsáhlých správních a daňových reforem v habsburské monarchii.

zdroj: Wikimedia Commons

Tereziánský katastr označuje dvě aktualizace rustikálního katastru, tedy soupisu půdy držené poddanými v dědičném nájmu. Proběhly za vlády císařovny Marie Terezie v letech 1741–1748 a 1748–1757 a představují významný krok v reformě daňové správy.

Obsah a účel

Cílem tereziánského katastru bylo zpřesnit údaje o výměře a výnosnosti půdy, aby bylo možné spravedlivěji rozdělit daňové zatížení. Evidence se soustředila především na rustikální půdu, nikoli na dominikální majetek vrchnosti.

Regionální označení

Název tereziánský katastr se používal především v Čechách. Na Moravě je tento soupis znám pod označením Rektifikační akta, obsahově však plnil stejnou funkci v rámci tereziánských reforem.

Toleranční patent

Slovník T

Portrét císaře Josefa II., vydavatele tolerančního patentu z roku 1781, který se stal jedním z klíčových kroků josefínských reforem a zásadně ovlivnil postavení nekatolických vyznání v habsburské monarchii.

zdroj: Wikimedia Commons

Toleranční patent byl vydán 13. října 1781 císařem Josefem II. a znamenal zásadní zmírnění dlouhodobé náboženské nesnášenlivosti v habsburské monarchii. Patent umožnil vybraným nekatolickým konfesím soukromý výkon náboženských obřadů, aniž by však vyhlašoval plnou náboženskou svobodu.

Rozsah tolerance

Toleranční patent se vztahoval na luterány, kalvinisty a pravoslavné. Nevztahoval se na různé sekty, mezi něž byla řazena například Jednota bratrská. Nekatolické církve směly vykonávat bohoslužby pouze soukromě a stavba kostelů zůstala vyhrazena katolické církvi.

Právní a společenské dopady

Patent upravoval i další oblasti života. Stanovil pravidla pro nábožensky smíšená manželství, zejména v otázce vyznání dětí, a zakázal zohledňovat náboženství při personálních rozhodnutích v armádě. Katolická církev si však nadále zachovala privilegované postavení.

Navazující reformy

Na toleranční patent navázala další josefínská opatření, zejména rušení vybraných řeholních řádů. Jejich majetek byl zabaven a soustředěn do náboženského fondu, z něhož stát financoval církevní správu i školství.

Tržiště

Slovník T

Symbolické zobrazení středověkého tržiště na městském náměstí, kde se soustřeďoval obchod i každodenní společenský život. Prodejní stánky, kupci a měšťané v dobovém prostředí připomínají význam tržišť jako hospodářských center měst, jejichž existenci a provoz upravovalo trhové právo.

Autor obrázku: Jindřich AI asistent

Tržiště bylo a je veřejně přístupné místo určené k nabídce a prodeji zboží na veřejném prostranství. Ve středověku představovalo důležitý hospodářský a společenský prostor, který byl podřízen právní regulaci a dozoru městské správy.

Právní vymezení

Ve středověkých městech bylo zřízení tržiště podmíněno trhovým právem, udělovaným panovníkem. Konkrétní umístění tržiště určovala městská rada, která zároveň dohlížela na jeho provoz, vybírala poplatky a dbala na dodržování stanovených pravidel.

Tržiště ve městech

Jako tržiště často sloužily městské rynky a náměstí, kde se soustřeďoval obchod i každodenní život města. V Praze byly historicky známé například Koňský trh, Uhelný trh, Ovocný trh, tržiště na Malé Straně či Dobytčí trh, jejichž názvy dodnes připomínají původní funkci těchto míst.