Slovník S

Slovník S – Iluminovaný rukopis s výrazným iniciálovým písmenem S, položený na historických knihách a listinách v interiéru připomínajícím středověkou studovnu. Výjev symbolizuje písemnou kulturu, právo a vzdělanost, které tvoří základ pojmového aparátu historického slovníku.

Autor obrázku – Jindřich AI asistent

Slovník S je pokračováním projektu Historie ke kávě, tentokrát zaměřeným na pojmy začínající písmenem S.
Tato část slovníku zahrnuje široké spektrum historických výrazů vztahujících se k právu, správě, církevním institucím, společenskému uspořádání i každodennímu životu minulých staletí.

Hesla řazená pod písmeno S se často objevují v listinách, městských knihách, urbářích a dalších písemných pramenech. Jejich význam je klíčový pro pochopení fungování středověké a raně novověké společnosti, její struktury i vztahů mezi vrchností a poddanými.

Slovník S navazuje na předchozí části Slovníku a je propojen s články, regesty listin a dalšími texty projektu Historie ke kávě. Jednotlivá hesla jsou zpracována přehledně, s důrazem na historický kontext a srozumitelnost.

Salva guardia

Slovník S

Kamenná památka s reliéfem habsburského znaku a nápisem Salva Guardia v Aši, připomínající zvláštní ochranu osob, majetku a území v době raného novověku.

Autor fotografie – Historie ke kávě

Salva guardia (též salvaguardia) označuje prapor nebo písemnou listinu, které vyjadřovaly zvláštní ochranu osoby, místa nebo území. Vyvěšení praporu salva guardia nebo předložení příslušné listiny znamenalo, že chráněný objekt či osoba nesměly být napadeny, zničeny ani poškozeny.

Význam a použití

Salva guardia byla využívána především v době válek a ozbrojených konfliktů. Prapor se vyvěšoval na budovách, městech nebo statcích, které byly postaveny pod ochranu panovníka, vojevůdce nebo armády. Porušení této ochrany bylo považováno za závažné porušení práva a válečných zvyklostí.

Listinná forma ochrany

Vedle praporu existovala také písemná forma salva guardia, tedy ochranný list. Ten byl vydáván zejména obchodníkům, poselstvům a velvyslancům a zajišťoval jim bezpečný a volný pohyb, a to i přes území znepřátelených států nebo vojenských zón.

Právní a historický kontext

Salva guardia vycházela ze středověkého pojetí práva ochrany a bezpečného průchodu (salvus conductus). Představovala praktický nástroj ochrany majetku a osob v nestabilních politických a válečných poměrech a byla široce používána zejména ve středověku a raném novověku.

Saské zrcadlo

Slovník S

Iluminovaný rukopis Saského zrcadla zobrazující předání právní knihy, symbol středověkého zemského a lenního práva v saské oblasti.

Autor obrázku – Jindřich AI asistent

Saské zrcadlo (Sachsenspiegel) je středověká právní kniha, dochovaná v několika bohatě iluminovaných rukopisných opisech. Její autorství je připisováno Eikemu von Repgow, který dílo vytvořil pravděpodobně na zakázku pána z Falkenštejna v letech 1220–1233.

Vznik a jazyk

Původně bylo Saské zrcadlo pravděpodobně sepsáno latinsky, avšak záhy bylo přeloženo do dolnoněmčiny, čímž se stalo široce přístupným pro soudní a správní praxi saské oblasti.

Obsah a prameny

Dílo představuje soupis zemského a lenního práva platného v Sasku. Jeho prameny tvořily především saské právní obyčeje, některé říšské zákony a rozhodnutí císařského soudu. Saské zrcadlo se vyznačuje tím, že nenese výrazné známky vlivu římského ani kanonického práva.

Význam a vliv

Saské zrcadlo si brzy získalo značnou autoritu a rozšířilo se v řadě opisů i překladů. Stalo se základem pro další právní soupisy, zejména Deutschenspiegel, z něhož později vycházelo také Švábské zrcadlo. Právní zásady obsažené v Saském zrcadle ovlivnily rovněž městské právo saské oblasti, především tzv. magdeburské právo.

Saský akord

Slovník S

Ilustrativní výjev uzavření politické dohody mezi saským kurfiřtem a císařem, symbolizující Saský akord a poválečné uspořádání Slezska po roce 1621.

Autor obrázku – Jindřich AI asistent

Saský akord je politická a právní dohoda uzavřená 28. ledna 1621 v Drážďanech mezi císařem a saským kurfiřtem Janem Jiřím. Jednalo se o dohodu uzavřenou jménem císaře, která měla zásadní význam pro další vývoj Slezska po porážce stavovského povstání.

Vznik dohody

Podle podmínek akordu se saský kurfiřt Jan Jiří zavázal vyplatit císaři Ferdinandovi II. částku 300 000 zlatých. Za tuto finanční náhradu bylo slezským evangelickým stavům zaručeno zachování všech předbělohorských výsad, zejména náboženských a stavovských práv.

Císařský souhlas

S dohodou vyslovil císař Ferdinand II. souhlas 17. července 1621. Na základě této listiny se Slezsko formálně podřídilo císařské moci, avšak za výjimečných podmínek, které se výrazně lišily od postupu uplatněného v Čechách a na Moravě.

Důsledky pro Slezsko

Díky Saskému akordu neprobíhala ve Slezsku rekatolizace v takové míře jako v ostatních zemích Koruny české. V částech Slezska, které spadaly přímo pod správu říše, byly dokonce zachovány všechny předbělohorské výsady. Dohoda tak představuje významnou výjimku v pobělohorském uspořádání habsburské monarchie.

Schleiz

Slovník S

Pohled na město Schleiz v durynské oblasti Vogtland s dominantami bývalého zámeckého areálu.

Autor / zdroj: Wikimedia Commons

Schleiz je město ležící v durynské oblasti Vogtland, v krajině zalesněných kopců při pomezí Durynska, Saska, Bavorska a České republiky. Díky své poloze patřilo město historicky k oblastem, kde se prolínaly politické, hospodářské a kulturní vlivy střední Evropy.

Historický kontext

Schleiz bylo součástí území spravovaného vogtlandskými pány a později menšími durynskými státy. Město se vyvíjelo jako regionální správní a obchodní centrum a jeho význam souvisel především s polohou na starých obchodních cestách.

Význam v regionu

Vogtland, jehož je Schleiz součástí, představoval specifickou historickou oblast s vlastním právním a správním vývojem. Město tak tvořilo přirozené zázemí pro správu okolního venkova a bylo zapojeno do širších dějinných procesů česko-saského pohraničí.

Sekularizace

Slovník S

Ilustrativní výjev zabavení církevního majetku světskou mocí, symbolizující proces sekularizace a proměnu vztahu mezi církví a státem v raném novověku.

Autor obrázku – Jindřich AI asistent

Sekularizace označuje proces oslabování vlivu náboženství a církevních institucí ve společnosti. Pojem má více významových rovin, které se liší podle historického, právního a sociologického kontextu.

Historicko-právní význam

V historicko-právním smyslu znamená sekularizace zabrání církevního majetku a půdy světskou mocí. Tento proces se uplatňoval zejména v raném novověku a v 18. a 19. století, kdy státní moc přebírala správu klášterů, biskupství a dalších církevních institucí a jejich hospodářského zázemí.

Sociologický a politický význam

V širším sociologickém pojetí označuje sekularizace přesun kompetencí, funkcí a hodnot, které byly dříve spojeny s náboženstvím, do oblasti státu a občanské společnosti. Patří sem například oblast školství, sociální péče, práva nebo morálních norem.

Význam v moderní společnosti

Sekularizace je dlouhodobý proces, který formoval podobu moderního státu a jeho vztah k církvi. Neznamená nutně zánik náboženství, ale změnu jeho postavení a role ve veřejném prostoru.

Strych

Slovník S

Dřevěná nádoba naplněná obilím v hospodářském prostředí venkovského dvora, symbolizující používání strychu jako objemové míry pro sypké plodiny.

Autor obrázku – Jindřich AI asistent

Strych (též korec, měřice) je stará česká plošná a objemová míra, používaná především pro sypké látky, zejména obilí. Byla rozšířena nejen v českých zemích, ale i v dalších částech Evropy.

Použití a význam

Jako objemová míra sloužil strych ke stanovení množství obilí, osiva nebo jiných sypkých produktů v zemědělství, obchodu a při odvodech dávek. V plošném významu označoval výměru pole, kterou bylo možné osít jedním strychem obilí.

Hodnota míry

Jeden pražský (český) korec odpovídal přibližně 93 litrům. Na základě úředního nařízení z roku 1764 byla tato hodnota upřesněna a stanovená velikost jednoho korce činila 93,54 litru.

Historický kontext

Strych patřil k tradičním mírám používaným až do zavedení jednotné metrické soustavy. Jeho hodnota se mohla místně lišit, což bylo typické pro předmoderní měrové systémy.

Superior

Slovník S

Ilustrativní vyobrazení církevního představeného – superiora – jako představitele duchovní a správní autority řeholního řádu.

Autor obrázku – Jindřich AI asistent

Superior je označení pro představeného církevního řádu nebo řeholního domu. Termín se používá především v katolických řeholních komunitách a označuje osobu, která stojí v čele kláštera, konventu nebo menší řádové jednotky.

Postavení a pravomoci

Superior odpovídá za duchovní, organizační i hospodářský chod svěřené komunity. Dbá na dodržování řeholních pravidel, zastupuje řád navenek a zajišťuje plnění povinností vůči církevním i světským autoritám.

Význam pojmu

Označení superior se užívá zejména tam, kde není v čele kláštera opat nebo převor, případně jako obecné označení řádového představeného. Funkce superiory hrála důležitou roli v každodenním fungování řeholních řádů i v jejich vztazích k okolní společnosti.

Svatováclavská smlouva

Slovník S

Ilustrativní výjev jednání šlechty a městských zástupců nad listinou, symbolizující uzavření Svatováclavské smlouvy a dohodu o politických a hospodářských vztazích roku 1517.

Autor obrázku – Jindřich AI asistent

Svatováclavská smlouva je označení pro dohodu uzavřenou roku 1517 mezi šlechtou a královskými městy v Českém království. Jejím cílem bylo upravit a narovnat dlouhodobě napjaté hospodářské a politické vztahy mezi oběma stavy.

Politická ujednání

Na základě smlouvy šlechta uznala měšťanům právo třetího hlasu na zemských sněmech, čímž byla potvrzena jejich účast na zemské politice. Města si tak zachovala své politické postavení v rámci stavovského systému.

Hospodářské ústupky měst

Za zachování politických práv však musela královská města učinit významné hospodářské ústupky. Především uznala právo šlechty na vaření piva a na provozování dalších hospodářských činností, které byly do té doby výsadou měšťanů. Tím byla oslabena hospodářská dominance měst.

Soudní příslušnost

Smlouva rovněž upravovala otázku soudní příslušnosti. Byla potvrzena zásada, že každý má být souzen soudem svého stavu, s několika výjimkami. Měšťan mohl být postaven před zemský soud tehdy, byl-li přistižen při činu na cizím právu, provinil se proti králi nebo se spor týkal zemských statků. Šlechtic naopak podléhal městskému soudu pouze tehdy, pokud o to sám požádal.

Význam smlouvy

Svatováclavská smlouva představuje důležitý mezník ve vývoji stavovského uspořádání v českých zemích. Stabilizovala vztahy mezi šlechtou a městy, avšak zároveň posílila hospodářské postavení šlechty na úkor měšťanstva.

Svobodník

Slovník S

Ilustrativní vyobrazení svobodníka jako majetného venkovského hospodáře, symbolizujícího přechodové postavení mezi šlechtou a poddanými ve středověké společnosti.

Autor obrázku – Jindřich AI asistent

Svobodník (též dědíník, královský svobodník) byl příslušníkem zvláštní vrstvy selského obyvatelstva, která se vyznačovala větší majetkovou i osobní svobodou než běžní poddaní. Svobodníci měli právo zapisovat svůj majetek do zemských desek, čímž se jejich postavení přibližovalo nižší šlechtě.

Původ a postavení

Svobodníci často pocházeli z řad nižší šlechty – zemanů, vladyků nebo rytířů –, kteří nedokázali udržet své původní společenské postavení, zpravidla z hospodářských důvodů. Přesto si na základě zvykového práva zachovávali řadu práv a privilegií, která je odlišovala od běžného poddanstva.

Práva a povinnosti

Vedle majetkových a osobních výsad plnili svobodníci i základní zemské povinnosti. Patřily mezi ně povinnosti berní, robotní a vojenské, jejichž rozsah se mohl lišit podle místních poměrů a konkrétního právního postavení.

Význam v historickém kontextu

Vrstva svobodníků představovala přechodovou skupinu mezi šlechtou a poddanými. Jejich existence dokládá složitou sociální strukturu středověké a raně novověké společnosti v českých zemích.

Svobodný lán

Slovník S

Ilustrativní výjev venkovské krajiny se svobodným lánem, znázorňující privilegovanou držbu půdy osvobozenou od daní a robotních povinností.

Autor obrázku – Jindřich AI asistent

Svobodný lán označuje pozemkovou jednotku – lán půdy –, která byla osvobozena od běžných daní a robotních povinností. Tento typ lánu vlastnily zejména osoby se zvláštním právním postavením, například rychtáři, případně další držitelé úředních nebo privilegovaných funkcí.

Právní postavení

Držba svobodného lánu představovala významnou hospodářskou výsadu. Osvobození od roboty a berní bylo spojeno s výkonem určité funkce nebo se zvláštním právem uděleným vrchností či panovníkem. Svobodný lán tak zajišťoval jeho držiteli stabilní ekonomické zázemí.

Druhy lánů

V historické praxi se rozlišovalo několik druhů lánů podle jejich právního postavení a výměry:

• Královský lán – přibližně 45–50 hektarů
• Zemský (pražský) lán – 18,4 hektaru
• Selský lán – přibližně 23 hektarů
• Kněžský lán – 25,6 hektaru

Historický význam

Rozdílná velikost a právní status jednotlivých lánů odrážely sociální strukturu a majetkové poměry středověké a raně novověké společnosti. Svobodné lány patřily k důležitým prvkům hospodářské organizace venkova a byly úzce spojeny s výkonem místní správy.

Syndik

Slovník S

Ilustrativní vyobrazení syndika jako městského právního zástupce při jednání v radnici, symbolizující zastupování obce a hájení jejích práv ve středověku a raném novověku.

Autor obrázku – Jindřich AI asistent

Syndik je zmocněný zástupce nebo představitel obce, města, cechu či jiné korporace. Vystupoval jménem instituce v právních, hospodářských a správních záležitostech a zastupoval její zájmy navenek.

Postavení a úloha

Syndik býval zpravidla právně vzdělanou osobou a jeho hlavním úkolem bylo hájit práva a zájmy zastupované obce nebo korporace. Účastnil se jednání se světskou i církevní vrchností, vystupoval před soudy a podílel se na přípravě listin a smluv.

Historický význam

Funkce syndika byla rozšířena zejména ve městech a univerzitních obcích středověku a raného novověku. Jeho činnost přispívala k profesionalizaci správy a posilovala právní postavení měst a dalších samosprávných celků.