Slovník I
Ilustrační iniciála I v historickém stylu představuje hesla Slovníku I projektu Historie ke kávě. Výtvarné pojetí inspirované středověkými iluminacemi zdůrazňuje význam písemné kultury, vzdělanosti, práva a správy v historickém vývoji českých zemí.
Autor ilustrace: Jindřich AI asistent
Slovník I rozvíjí historický slovník projektu Historie ke kávě a přináší vybraná hesla na písmeno I. Zaměřuje se na pojmy, instituce a souvislosti důležité pro dějiny, právo, správu a písemnou kulturu českých zemí.
Inkolát
Slovník I
lustrační obraz k heslu Inkolát zobrazuje udělování zemského práva a přijetí mezi obyvatele zemí Koruny české. Motiv inspirovaný středověkými iluminacemi odkazuje na stavovský stát, zemská privilegia, výkon veřejné moci a právní postavení jednotlivce v českých zemích.
Autor ilustrace: Jindřich AI asistent
Inkolát
Inkolát označuje státní příslušnost, respektive právo státního občanství ve stavovském státě zemí Koruny české. Až do poloviny 19. století měl zásadní význam v právních dějinách Českého státu, neboť určoval, kdo je považován za plnoprávného obyvatele země.
Význam a obsah inkolátu
Pouze ten, kdo nabyl v zemích Koruny české domovské právo, mohl:
- držet svobodné zemské statky,
- mít přístup k veřejným úřadům,
- vykonávat politická práva.
Inkolát byl společný pro všechny země Koruny české a představoval důkaz jejich státní jednoty. Cizinci, kteří nebyli přijati mezi zemské obyvatele (později označovaní jako osoby, jež se „nehabilitovaly k zemi“), tato práva neměli.
Historický vývoj
Toto privilegium si čeští stavové vymohli již na králi Janu Lucemburském v korunovační listině z roku 1310. Pozdější čeští králové byli povinni inkolát opakovaně potvrzovat a tato potvrzení byla postupně převzata do zemských zřízení jednotlivých zemí.
Inkolát a majetkové podmínky
Inkolát nelze srovnávat s moderním pojetím státního občanství. Ve stavovském státě byl výkon politických práv úzce spojen s držením nemovitého majetku. Pro výkon veřejné funkce nestačilo samotné domovské právo – dotyčný musel vlastnit statek přímo v zemi, kde úřad vykonával.
Zemským úředníkem na Moravě či ve Slezsku se tak mohl stát pouze ten, kdo tam měl nemovitý majetek; totéž platilo i pro Moravany či Slezany v Čechách.
Interim
Slovník I
Interim (z latiny interim – dočasně, zatím) označuje prozatímní, dočasný řád nebo stav, který je zaveden na přechodnou dobu, než dojde k definitivnímu řešení. V historickém a právním kontextu se pojem užívá zejména pro přechodné správní, právní nebo náboženské uspořádání.
