Slovník E

Slovník E – ilustrační obrázek – autor Jindřich AI asistent

Pokračujeme v budování historického slovníku projektu Historie ke kávě. Písmeno E otevírá prostor pro pojmy, osobnosti, instituce i události, které utvářely české, evropské i širší světové dějiny – od každodenní správy a práva až po zásadní historické procesy a myšlenkové proudy.

Slovník je koncipován jako dlouhodobý orientační nástroj: stručný a srozumitelný, zároveň však pevně ukotvený v historických pramenech, kontextu a souvislostech.

Jednotlivá hesla jsou postupně doplňována v návaznosti na další obsah projektu.

Emfyteuze

Slovník E

Ilustrační zobrazení emfyteuze – dědičného nájmu půdy ve středověku a raném novověku. Sedlák hospodaří na půdě držené za stálý plat vrchnosti, s náznakem vesnického osídlení vzniklého v rámci kolonizačních procesů. Autor Jindřich AI Asistent.

Emfyteuze je feudální forma dědičného nájmu půdy, poskytovaná buď na velmi dlouhou dobu, nebo na dobu neomezenou (prakticky navždy). Držitel půdy (emfyteuta) měl právo pozemek užívat, dědit, převádět či zatížit, avšak zůstával povinen odvádět stálý roční plat (činži) vrchnosti.

Podle emfyteutického práva byly ve středověku a raném novověku zakládány nové vesnice a města, především při kolonizaci. Na emfyteuzi byla zároveň převáděna i starší sídliště, která se dosud řídila českým (zemským) právem, čímž docházelo k proměně jejich právního a hospodářského postavení.

Emfyteuze představovala stabilnější a právně jistější formu držby půdy než tradiční poddanské užívání a hrála významnou roli v rozvoji zemědělství, měst i venkovského osídlení.

Expektance

Slovník E

Ilustrační zobrazení pojmu expektance, tedy očekávání budoucího nabytí práva nebo úřadu. Autor Jindřich AI Asistent.

Expektance (z lat. expectantia) znamená očekávání, předpoklad nebo výhled na budoucí nabytí práva, úřadu či majetku. V historickém a právním kontextu označuje stav, kdy osoba ještě nemá plné právo, ale existuje oprávněná naděje či příslib, že jej v budoucnu získá.

Ve středověku a raném novověku se expektance často uplatňovala zejména:

• v církevním právu (např. očekávání benefícia),
• při obsazování úřadů a prebend,
• v majetkových a lenních vztazích, kdy nárok vznikal až po splnění určitých podmínek (úmrtí držitele, potvrzení vrchnosti apod.).

Expektance sama o sobě nezakládala plné vlastnické ani úřední právo, ale představovala významný právní a společenský nástroj přednostního nároku.

Erb

Ilustrační zobrazení heraldického erbu se základními součástmi: štítem jako nositelem znamení, přilbou s klenotem a přikryvadly. Erb sloužil od středověku jako identifikační a dědičné znamení osoby, rodu nebo instituce. Autor Jindřich AI Asistent.

Erb je barevné heraldické znamení, které označuje konkrétní osobu, rod, případně instituci. Jeho původ sahá do středověku, kdy si jím rytíři označovali štíty, brnění a přilby, aby bylo možné v boji rozeznat spojence od nepřítele. V podobě, jak ji známe dnes, se erby začaly prosazovat ve 12. století, zejména v souvislosti s křižáckými výpravami. Dědičné rozlišování pomocí znaků na štítech je však známo již ze starověkých Atén.

Erb se postupně stal dědičným symbolem, užívaným nejen ve válečném prostředí, ale i v právních, majetkových a reprezentativních souvislostech.

Základní části erbu

Štít

Nejdůležitější a jediná povinná součást erbu. Nese erbovní znamení (figury, barvy, dělení) a tvoří základ celého heraldického znaku.

Přilba

Umístěna nad štítem. Do 13. století se používala především hrncová přilba, ve 14. století se objevují kolčí a turnajské přilby, jejichž podoba mohla vyjadřovat společenské postavení majitele.

Přikryvadla (fafrnochy)

Látkové krytí přilby, původně sloužící k ochraně před sluncem a zahříváním. Byla zhotovena v hlavních barvách erbu a později se jejich okraje ozdobně rozstříhávaly do cípů. Jejich původ je často spojován s orientálními vlivy, zejména se Saracény.

Točenice

Heraldický věnec vytvořený z přikryvadel, položený na přilbě. Sloužil k upevnění přikryvadel a zároveň mohl tlumit údery vedené shora na přilbu.

Koruna

Může se nacházet ve štítu, v klenotu nebo jako helmovní korunka na přilbě. Slouží jako znak hodnosti nebo společenského postavení majitele erbu.

Klenot

Ozdoba umístěná na vrcholu přilby, často opakující erbovní figuru ze štítu. Měl rozlišovací funkci a v boji mohl částečně zmírnit zásah vedený na hlavu.

Honosné kusy erbu

Erbovní plášť (stan)

Vychází z hodnostní koruny a obklopuje celý erb. Symbolizuje vysoké postavení majitele; šňůrky v rozích pláště vyjadřují jeho hodnost.

Štítonoši

Postavy (lidské, zvířecí či mytologické), které drží nebo podpírají štít. Nejčastěji jsou zobrazovány ve dvojici a tvoří dekorativní součást erbu.

Heslo

Slovní spojení umístěné na stuze pod štítem. Vyjadřuje rodovou tradici, osobní krédo nebo vztah k panovníkovi či Bohu.

Bojový pokřik

Krátké heslo umisťované nad erbem, původně užívané při boji.

Řádová dekorace

Řetězy nebo insignie řádů, které majitel erbu obdržel. Nejvýznamnější řád se obvykle nachází nejblíže štítu.

Hodnostní odznaky

Znaky úřadu, které nejsou dědičné a mohou být užívány pouze po dobu výkonu dané funkce.

Hodnostní koruna

Heraldické označení šlechtické hodnosti majitele erbu.

Hodnostní klobouky

Používány především v církevní heraldice. Barva klobouku a počet střapců po stranách štítu vyjadřují hodnost duchovního.