Slovník B

Slovník B – ilustrační obrázek – autor Jindřich AI asistent

Slovník B je druhá část encyklopedického slovníku projektu Historie ke kávě.
Shromažďuje historické pojmy, osobnosti, místa a události, jejichž názvy začínají na písmeno B, a které souvisejí s dějinami českých zemí a střední Evropy.

Jednotlivá hesla jsou zpracována s důrazem na historický kontext, časové zařazení a vzájemné souvislosti. Slovník je budován postupně a bude průběžně rozšiřován.

Basilejská kompaktáta

Slovník B

Basilejská kompaktáta – Prokop Holý a Jan z Rokycan – ilustrační obrázek

Basilejská kompaktáta jsou výsledkem dohody mezi basilejským koncilem a zástupci husitských Čech a Moravy, slavnostně vyhlášené 5. července 1436 v Jihlavě. Tato dohoda znamenala ukončení husitské revoluce a nastolení dlouhodobého soužití katolíků a utrakvistů v českých zemích.

Jejich přijetí bylo vyústěním dlouhého a složitého vyjednávání, založeného na poznání, že husitské Čechy nelze porazit vojenskou silou. Kompaktáta představují mimořádný kompromis mezi církevní autoritou a reformačním hnutím a jsou v evropském kontextu 15. století zcela výjimečným jevem.

Vyjednávání a česká delegace

Za českou stranu obhajovali program čtyř pražských artikulů:

• Jan Rokycana – představitel pražanů
• Mikuláš Biskupec z Pelhřimova – představitel táborů
• Petr Payne (mistr Engliš) – významný teolog a diplomat
• Oldřich ze Znojma – zástupce strany sirotků

V čele českého poselstva stáli Prokop Holý a Vilém Kostka z Postupic.

Program čtyř pražských artikulů

1. Přijímání pod obojí způsobou jako podmínka spasení pro všechny věřící
   – před koncilem hájil Jan Rokycana, proti němu vystoupil chorvatský dominikán Jan z Dubrovníku
2. Trestání smrtelných hříchů bez rozdílu postavení
   – obhajoval Mikuláš Biskupec z Pelhřimova, oponoval mu Jiljí (Giles) Chartier, synovec významného Husova odpůrce Jeana Gersona
3. Svobodné kázání Slova Božího
   – hájil Oldřich ze Znojma, proti němu stál německý dominikán Heinrich Kalteisen, inkvizitor a znalec kacířských nauk
4. Odnětí světského majetku církvi (omezení jejího přepychu a světské moci)
   – obhajoval Petr Payne, proti němu vystoupil barcelonský arcijáhen Jan Palomar, jeden z nejvýznamnějších účastníků debat

Průběh disputací

Disputace probíhaly od 10. ledna do 13. dubna 1433:

• 6 dní bylo věnováno slavnostním zasedáním a obecným otázkám
• 27 dní zabrala úvodní vystoupení k jednotlivým artikulům
• 18 dní následovaly repliky a protiargumenty

Jednání nepřinesla jednoznačné výsledky. Po rozhodnutí husitské delegace opustit Basilej z finančních důvodů vyslal koncil do Čech legaci v čele s biskupem Filibertem a auditorem Janem Palomarem, aby vyjednávání pokračovalo na české půdě.

Cesta ke konečné dohodě:

Po bitvě u Lipan (1434) získali v českých zemích převahu umírnění utrakvisté, což vedlo k větší ochotě ke kompromisu. Další jednání probíhala postupně:

• v Řezně
• v Basileji
• v Brně
• ve Stoličném Bělehradě
• a nakonec v Jihlavě

V Jihlavě byla sepsána definitivní podoba Basilejských kompaktát i souvisejících dokumentů. Listiny byly opatřeny pečetěmi koncilních legátů, Zikmunda Lucemburského a moravského markraběte Albrechta.

Vyhlášení kompaktát

Kompaktáta byla slavnostně vyhlášena 5. července 1436 na jihlavském náměstí, kde je v latině přečetl Jan Rokycana.
Následujícího dne byla jejich podoba přečtena v češtině při slavnostní bohoslužbě v chrámu sv. Jakuba Většího.

Bayreuth – česky Barout

Slovník B

Bayreuth – ilustrační obrázek

Bayreuth (česky Barout) je město ležící v severním Bavorsku. Je hlavním městem vládního obvodu Horní Franky a zároveň sídlem zemského okresu Bayreuth; administrativně tvoří samostatný městský okres.

Město bylo původně hlavním sídlem markrabství Bayreuthského. Jako rezidenční město markraběte Kristiána Braniborského, syna kurfiřta Jana Jiřího Braniborského, získalo Bayreuth na významu poté, co sem byla roku 1603 přenesena markraběcí rezidence z hradu Plassenburg u Kulmbachu.

V období po třicetileté válce byl Bayreuth znám jako ostrov náboženské tolerance. Ve městě zde vedle sebe dlouhodobě žili katolíci, evangelíci i židé, což bylo ve střední Evropě 17. století spíše výjimečné.

Území Bayreuthu bylo úzce propojeno s osudy Ašska, a to jak politicky, tak hospodářsky. V rámci širších územních změn byl Bayreuth roku 1810 připojen k Bavorsku, jehož součástí zůstává dodnes.

Bergfrit

Slovník B

Bergfrit – hrad Jenštejn – ilustrační obrázek

Bergfrit je převážně okrouhlá, výjimečně hranolová hlavní věž hradu, která plnila především obrannou a symbolickou funkci. V případě dobytí hradního areálu sloužil bergfrit jako poslední útočiště obránců.

Z bezpečnostních důvodů byl bergfrit obvykle nepřístupný v přízemí. Vstup se nacházel ve vyšším patře a vedl k němu dřevěný nebo jinak snadno odstranitelný můstek či žebřík, což znesnadňovalo jeho dobytí nepřítelem.

V nejstarších hradních dispozicích býval bergfrit umístěn volně za hradbou, často v centrální části areálu. V pozdějším vývoji hradní architektury byl stále častěji začleňován přímo do linie opevnění, kde se stal aktivní součástí obranného systému.

Vedle své vojenské funkce měl bergfrit také reprezentační význam – svou výškou a hmotou symbolizoval moc a autoritu hradního pána a sloužil jako viditelný orientační bod v krajině.

Berní rula

Slovník B

Berní rula – ilustrační obrázek – autor Jindřich AI asistent

Berní rula je první úplný soupis daňových povinností v Českém království, vyhotovený v roce 1654. Vznikla jako výsledek rozsáhlé generální visitace země, jejímž cílem bylo zjistit skutečný stav berni podrobeného majetku po hospodářských a demografických ztrátách třicetileté války.

O provedení soupisu rozhodl stavovský sněm v letech 1652–1653, který nařídil evidenci veškerého majetku podléhajícího berni v Čechách. Za tímto účelem byly ustanoveny čtyři visitační komise, složené vždy ze čtyř osob, přičemž každá zastupovala jeden ze stavů.

Úkolem komisí bylo navštívit všechna panství a statky, provést kontrolu jednotlivých vsí, poddanských polí a usedlostí a pořídit soupis berni podléhajících poddaných. Zároveň byl pro každou obec stanoven počet osedlých, který sloužil jako základní berní jednotka.

Osedlý představoval:

• jednoho sedláka, nebo
• čtyři chalupníky, případně
• osm zahradníků.

Na základě počtu osedlých byly určovány berní podíly jednotlivých panství i celých krajů. Výsledkem tohoto procesu byla Berní rula z roku 1654, která se stala klíčovým pramenem pro poznání hospodářských, sociálních a demografických poměrů raně novověkých Čech.

Berní a urbariální patent

Slovník B

Berní a urbariální patent – Císař Josef II – ilustrační obrázek

Berní a urbariální patent byl vydán 10. února 1789 na základě josefského katastru za vlády Josefa II.. Jeho cílem bylo jednotně upravit daňové a urbariální povinnosti poddaných v habsburské monarchii a zmírnit jejich hospodářské zatížení.

Podle patentu muselo poddanému zůstat 70 % hrubého výnosu usedlosti na vlastní obživu, výrobní náklady a běžné provozní výdaje. Daně a dávky odváděné státu, vrchnosti a církvi nesměly přesáhnout 30 % výnosu. Tento princip měl zajistit existenční minimum poddaných a zabránit jejich hospodářskému úpadku.

Patent představoval významný zásah do tradičních vrchnostenských práv a byl součástí širších osvícenských reforem, které usilovaly o racionalizaci správy, spravedlivější daňový systém a omezení feudálních přežitků.

Po smrti Josefa II. byl však berní a urbariální patent brzy zrušen jeho nástupcem Leopoldem II., a to v rámci návratu k umírněnější reformní politice.

Zdroj: Živá historie, březen 2021.