Obec Adršpach odkaz na mapy cz: https://mapy.cz/zakladni?q=Adr%C5%A1pach&source=muni&id=795&ds=1&x=16.1025647&y=50.6222806&z=12

Obec Adršpach

Adršpach – železniční stanice – ilustrační obrázek Wikimedia commons

Obec se nachází v severovýchodních Čechách. Leží v nadmořské výšce 554 metrů asi 5 km severovýchodně od města Teplice nad Metují a asi 23 km severně od okresního města Náchod. Obec Adršpach byla založena v podhradí stejnojmenného hradu v roce 1348. Později se rozdělila na východní část zvanou Dolní Adršpach a západní část Horní Adršpach. V letech 1348 – 1355 je uváděn jako pán na Adršpachu Hanuš z Adršpachu. V roce 1359 – 1362 je Adršpach uváděn jako sídlo Alberta ze Skalice, který je zároveň patronem adršpašského kostela. Od této doby se majitelé střídali v rychlém sledu. V letech 1362 – 1372 držel majetky v okolí hradu Tas z Vízmburka. V roce 1381 pak vlastnil panství Hynek z Dubé a Náchoda. V roce 1393 je už jako majitel uváděn Tomchyn z Adršpachu. V roce 1401 jsou pány na Adršpachu synové Hynka z Náchoda Hynek starší zvaný Lýšek a Hynek mladší. V roce 1406 si Adršpach vybral za sídlo Hynek Lýšek.

V roce 1402 měl v Adršpachu blíže nespecifikované majetky Jaroš z Vižňova. V letech 1433 – 1434 vlastnil panství Jan Krušina V. z Lichtenburka. V roce 1436 byli majiteli synové Lýška, Petr a Jan z Dubé a Adršpachu, v roce 1437 jepak zmiňován jako majitel vsi Hanuš z Adršpachu, sezením ve Zbečníku a zároveň i Hynek mladší Červenohorský. V roce 1528 jsou majiteli Zdeněk Lev z Rožmitálu a Jan Krušina z Lichtenburka, kteří Adršpach prodávají v roce 1534 se vším příslušenstvím Janovi z Pernštejna. V roce 1544 kupuje adršpašské panství Bernart Žehušický z Nestajova, který je drží až do své smrti v roce 1563. Majetek zdědil jeho strýc Jan Žehušický z Nestajova, který však umírá již v roce 1564. Po té se panství dostalo do držení jeho bratra Hertvíka Žehušického z Nestajova, který jej 24. května 1576 prodal svým švagrům Kunešovi, Václavu, Adamovi Abrahámu Bohdaneckým z Hodkova, ti jej prodali v roce 1580 sestrám z Nestajova Mandaléně, Elišce a Lidmile. Ty si pozůstalost rozdělily a Adršpach připadl Elišce Bohdanecké, vdově po Adamu Bohdaneckém z Hodkova. Vše zdědili v roce 1589 její synové Kuneš, Václav a Adam Abrahám Bohdanečtí z Hodkova.

V roce 1590 se obec stává samostatným střediskem panství a při dělení skalského panství bratrů Bohdaneckých z Hodkova získal Adršpach Adam Abrahám, který zde v letech 1577 – 1580 vybudoval renezanční tvrz, která se podobala malému zámečku. Po jeho smrti zdědil ves Adršpach jeho syn Oldřich. Za účast na stavovském povstání byl Adam Abrahám 16. srpna 1622 dodatečně odsouzen a zbaven pátého dílu jeho statků. Císařská komora zkonfiskovala adršpašské panství a prodala je roku 1623 Albrechtu z Valdštejna za 30 287 zl. rýnských.

Albrecht z Valdštena – autor obrázku Jindřich AI asistent

Ještě téhož roku je Albrecht z Valdštejna vyměnil s Marií Magdalenou Trčkovou z Lípy za panství Kopidlno. Majetek v roce 1624 zdědil její syn Adam Erdman Trčka z Lípy, Valdštejnův spolubojovník. Po jeho tragické smrti 25. února 1634 v Chebu byl majetek opět zkonfiskován. V roce 1635 získal statek darem od císaře Jakub de Arlin, svobodný pán z Bornival. Po něm spravoval panství Zikmund Smiedel, svobodný pán ze Schmiedenu. V roce 1643 získal statek Adršpach z dědictví po Jakubu de Arlin Ludvík hrabě Caraffa, ten jej prodal 24. dubna 1655 Vilému Albrechtu Krakovskému z Kolovrat.

V roce 1658 panství kupuje Božena Křinecká rodem z Hodějova. V roce1661 získala Adršpach jako třetí díl dědictví dcera Viléma Krakovského Kateřina Barbora, ta se 13. února 1662 provdala za Leopolda Oldřicha Libštejnského z Kolovrat a od té doby se Adršpach stal sídlem nejmladší pošlosti této rodiny, která jej držela až do roku 1772. Po Leopoldovi jej spravoval jeho syn Jan Norbert Arnošt. V letech 1738 – 1742 spravovala panství jeho manželka Marie Anna rodem Colloredo-Walsee jako poručnice svého syna Josefa Jeronýma Libštejnského. Josef Jeroným zemřel již v roce 1750 a dědictví zanechal své manželce Marii Anně, rozené hraběnce de Magny. I ona panství spravovala jako poručnice svého syna Rudolfa, který se oženil s Marií Antonií hraběnkou z Blümegen. Po jeho smrti v roce 1772 se Adršpach dostal do držení cizích rodin. Marie Antonie se podruhé provdala za Františka hraběte Kolovrata a po jeho smrti se znovu provdala za svého strýce Kryštofa hraběte z Blümegen. Po jeho smrti zdědil panství jeho synovec František a v roce 1806 jeho syn Petr. V roce 1806 získal polovici panství Petrův švagr Filip Nero hrabě Heister, druhou polovinu zdědil v roce 1813 Petrův synovec Josef Schaffgotsch.

Oba, prodali svoje poloviny v roce 1820 Prokopu Hartmannovi z Klarštejna, ten pak v roce 1828 Janu Nepomuku Nádhernému za 152 000 zl, který je v roce 1838 přenechal svému synovi Ludvíku Karlovi Nádhernému z Borutína. V roce 1849 dostala Adršpach dcera Jana Nepomuka Anna se svým manželem Antonem Elsenwangerem. Poslední člen zemřel v roce 1875 a statek se vrátil do rukou rodiny Nádherných z Borutína. Posledním majitelem byl od rokusvobodný pán Konstantin Nádherný.V roce 1945 jim byl statek se zámkem zkonfiskován a přešel do vlastnictví státu.

Zrušením poddanství a roboty a vznikem samostatných obcí na základě zákonů z let 1848 a 1849 zanikla všechna panství, tedy i panství Adršpach. V přeneseném slova smyslu se pak pojem panství používal i později pro zámek a jeho hospodářství. V Dolním Adršpachu v závodech na sklářský písek byl 16. června 1940 zřízen internační tábor pro osoby české národnosti, jejichž příbuzní emigrovali z politických důvodů. Byl osvobozen 9. května 1945. V současné době je oblíbeným turistickým místem. Hlavními atrakcemi jsou Adršpašsko-teplické skály, Křížový vrch, zřícenina hradu Adršpach a Adršpašský zámek. Území Adršpachu je součástí Chráněné krajinné oblasti Broumovsko.

Hrad

Hrad Adršpach odkaz na mapy cz.: https://mapy.cz/zakladni?q=Z%C5%99%C3%ADcenina%20hradu%20Adr%C5%A1pach&source=base&id=1833504&ds=1&x=16.09945

Adršpach hrad – ilustrační obrázek Wikimedia commons

Hrad Adršpach se nachází na vrcholu starozámecké hory na severním okraji Adršpašských skal. Po většinu své existence byl vzácným typem dvojhradu. Skládá se ze tří základních částí. Dvojice samostatně přístupných a branitelných jader a mezilehlého prostoru organicky navazující na obě jádra.Ze tří stran je chráněn strmými svahy. Ze severu jej chránila nepřístupná skalní stěna, na jižní straně do skály vysekané příkopy a valy, stejně tak střední část. Starší hrad se skládal z jižního jádra, které mělo lichoběžníkový půdorys, a na severní straně z parkánu. Jádro bylo tvořeno třemi skalními bloky. Dva z nich jsou překlenuty tak, že tvoří přirozenou skalní bránu. Uprostřed bylo rozměrné nádvoří, které sloužilo jako hospodářská část pro obytná jádra. Východní, mladší jádro, vzniklo v podobě samostatného skalního hradu na místě původního předsunutého opevnění. Od zbytku hradu bylo odděleno skalními věžemi. Na rozdíl od dnešního vstupu v podobě dvoudílného železného schodiště na jihozápadním boku skály, původní vstup od západu obcházel jádro po severní straně a tady vystupoval vzhůru na povrch skalního bloku. Vstup ústil ve střední části vrcholové plošiny. Její délka byla asi 38 m a šířka 8 – 15 m. Na západním bloku je patrné obvodové zdivo, které dosahuje síly 2,5 m.

Podhradí hradu Adršpach, mělo podlouhlý vějířovitý tvar. Ve směru přístupu k hradu se pozvolna zužovalo a zvedalo. Jeho celková délka byla 200 m a v nejširším místě dosahovalo až 100 m. Lze jej rozdělit do dvou výškových úrovní. Horní část podhradí využívala prostranství na hrázi a východním břehu vodní zdrže, tzv. Černého jezírka. Vzhledem k tomu, že celý areál podhradí protínala středem vedená přístupová cesta, lze odtud celý prostor dělit ve směru přístupu ke hradu na levý východní a pravý západní. Nebylo zde opevnění kamenné, ale pouze proti směru přístupu dvojicí sypaných valů a mezilehlým příkopem a zbylý areál byl zřejmě jen ohrazen. Podhradí pravděpodobně zaniklo spolu s hradem. Předhradí hradu Adršpach netvoří samostatný hradní díl. Je ukryto za čelem hradu mezi dvojicí hradních jader.

Tvrz

Na místě dnešního zámku stávala v 15. století tvrz pánů Berků z Dubé. V roce 1596 ji Adam Bohdanecký z Hodkova nechal přestavět na zámek.

Zámek

Zámek Adršpach odkaz na mapy cz.: https://mapy.cz/zakladni?q=Z%C3%A1mek%20Adr%C5%A1pach&source=base&id=1701435&ds=1&x=16.0928275&y=50.6211443&

Adršpach zámek – ilustrační obrázek Wikimedia commons

Renesanční zámek v Dolním Adršpachu se nachází necelý kilometr severozápadně od vstupu do Adršpašského skalního města.Vznikl přestavbou staré tvrze, která zde stávala již v 15. století. Tuto přestavbu zahájil v letech 1577 – 1580 Adam Abrahám z Hodkova. Na severní stranu zámecké budovy nechal umístit kamennou desku s letopočtem 1596 a rodovým znakem Adamovy matky, která má připomínat první velkou přestavbu sídla. V 17. a 18. století, kdy byl zámek ve vlastnictví rodin Kolovratů a Blümegen, byla stavba upravována. V té době také byla severozápadně od zámku postavena dvoupatrová barokní budova s mansardovou střechou, která sloužila jako administrativní.

Z roku 1661 pochází zmínka o zámeckých zahradách a ovocném sadu. V zahradě, která byla v sousedství zámku, se nacházela kořenná zahrádka a včelí úly, které byly taktéž ve druhé zahradě. V 17. a 18. století, kdy měli zámek v majetku Kolovratové, postupně vznikal zámecký park. V roce 1845 jej nechal upravit baron Ludvík Karel Nádherný pro svou manželku Sidonii. Z této doby se dochoval pamětní kámen s nápisem Sidonia park. Před hlavním průčelím zámku se nacházela francouzská zahrada, ve které byla v roce 1888 umístěna pseudorenesanční kašna. Do dnešních dnů se však z této zahrady, kromě sochy Jana Nepomuckého z 19. století stojící u obvodové zdi, nic nedochovalo. Ještě v roce 1945 stál v zámeckém parku skleník, který býval chloubou zámeckého pána. Na konci války ho však zámecký zahradník během dvou dnů rozebral a půdorys byl zarovnán a oset trávou. Baron Nádherný opustil zámek před příjezdem Rudé armády, ale ještě předtím nechal v zámecké zahradě zakopat 200 barelů benzínu, které nechal zespodu navrtat. Současný park, který představuje jen polovinu původní rozlohy, je dnes využíván k pořádání různých akcí.

V sedmdesátých letech 20. století však byla zbořena. Další úpravu provedl v roce 1825 Prokop Hartmann z Klarsteinu, která se zaměřila na okrasnou zahradu s letohrádkem a kořennou zahrádku. V roce 1886, kdy zámek vlastnil svobodný pán, Konstantin Nádherný se zámek opětovně upravoval. V té době bylo hlavní průčelí doplněno o balkon na konzolách se lvími hlavami a ornamenty.

V roce 1945 byl zámek poslednímu majiteli, kterým byl Otmar Nádherný, na základě Benešových dekretů zkonfiskován a v roce 1946 přešel do držení Ministerstva školství. V letech 1951 – 1954 sloužil jako ubytovna pro učně textilního závodu v Horním Adršpachu. Dalším majitelem se stal Státní statek a objekt začal pozvolna chátrat. V roce 1969 získal zámek Svaz klubu mládeže, ale ještě v tom samém roce mu byl zabaven a předán Ministerstvu vnitra, které zde zřídilo depozitář Státního ústředního archivu v Praze, ten zde vydržel až do roku 1989. Zároveň v roce 1970 zde provedlo nejnutnější opravy. V roce 2003 se zámek vrátil v restituci do majetku Svazu klubu mládeže. V roce 2013 chátrající budovu zámku odkoupila za šest milionů korun obec Adršpach, která ji postupně zrekonstruovala. Rekonstrukce stála dva miliony korun. Zřídila zde Informační centrum a horolezecké muzeum a otevřela jej veřejnosti. Zámek byl veřejnosti poprvé zpřístupněn 1. května 2014.

Adršpach zámek – ilustrační obrázek Wikimedia commons

Dnešní podoba zámku pochází nejspíše ze začátku 17. století, kdy panství vlastnili Bohdanečtí z Hodkova. Ti jej přestavěli ze staré tvrze, o čemž svědčí velmi silné obvodové zdi severní části objektu. Zámek je podsklepená dvoupatrová budova z lomového kamene, který je skryt pod hladkou omítkou. V přízemí i v obou patrech je devět oken v průčelí. Půdorys stavby je zhruba obdélníkový. V jihovýchodním nádvoří se k němu připojuje pětiboká, mírně kónická věž, která má také dvě patra. Bývala zde zámecká kaple, kterou v roce 1928 majitelé přemístili do přilehlé místnosti. Vybavení kaple vzniklo patrně kolem roku 1700. V přízemí se z velké části zachovala původní šestiboká dispozice. Podle dochovaného popisu z roku 1661 zde bývala hala, kuchyně, světnice pro služebnictvo, spíž, archiv a umývárna nádobí. Střední prostor byl v roce 1886 narušen přestavbou. Tehdy vznikly charakteristické zrcadlové klenby. Nejstarší severní část zámku má ve východním nároží dodatečně vloženou klenbu. Jižní část si zachovala původní neckovou klenbu s výsečemi. V ostatních prostorách v přízemí se zachovaly renesanční klenby s hřebínky, odpovídající době vzniku před r. 1600. V patře je zčásti zachovaná pozdně barokní pásková výzdoba stropů. Exteriér zámku je klasicistně upraven.

Vlastníci

Hanuš z Adršpachu

Hanuš z Adršpachu je uváděn jako pán na Adršpachu a také jako pán na tvrzi ve Zbečníku. Byl příslušníkem vedlejší větve rodu erbu Šachovnice, kteří se psali z Adršpachu nebo Ebersbachu. Ve štítě nosili šachovnici a nad helmou dvě koule. V roce 1359 se připomíná jako pán na Machově a Čermné. Pravděpodobně byl potomkem adršpašských purkrabí.

Albert ze Skalice

Albert ze Skalice byl synem Jaroše z Vízmburka. Nejprve se psal ze Svatoňovic, od roku 1386 pak z Vízmburka. Měl tři syny Alberta, Markvarta a Martina. Zároveň byl patronem adršpašského kostela.

Tas z Vízmburka

Tas z Vízmburka byl patronem kostela v Teplicích.

Hynek z Dubé a Náchoda

Hynek z Dubé a Náchoda měl za manželku Jitku ze Šumburka. Jeho synové byly Hynek starší zvaný Lýšek a Hynek mladší. Rozšířil majetek o teplický statek. Byl patronem kostela v Teplicích. Zemřel v roce 1385. Po jeho smrti jeho synové žili v nedílu. V roce 1406 si Hynek Lýšek vybral za sídlo Adršpach a jeho bratr Hynek (+ 1440) Červenou Horu.

Hynek starší zvaný Lýšek

Hynek starší zvaný Lýšek zemřel roku 1415. Bylsynem Hynka z Dubé a Náchoda a Jitky ze Šumburka. Jako katolík se stal přívržencem krále Zikmunda, ale do Opočenské strany nepatřil. V bojích za husitské revoluce přišel o Adršpach. Za manželku měl Annu z Velhartic. Měli spolu dva syny Jana (1437 – 1452) a Petra.

Tomchyn z Adršpachu

Jaroš z Vižňova

Jaroš z Vižňova v roce 1391 přikoupil k Adršpachu Chvaleč. Byl synem Tase z Vízmburka (1279 – 1304). Pochází z erbu Střmene.

Krušinové z Lichtenburka

Krušinové z Lichtenburka jedna z větví českého panského rodu Lichtenburků. Zakladatelem rodu se stal ve 14. století Hynek Krušina I. z Lichtenburka.

Jan Krušina V. z Lichtenburka

Jan Krušina V. z Lichtenburka byl synem Jana Krušiny IV. z Lichtenburka (zemřel r. 1407), nejvyššího purkrabí a hofmistra. Potomek miletínské větve Krušinů. Po smrti otce se stal poručníkem bratrů Jana a Alexandra, starší Hynek. Okolo roku 1414 koupil Hynek pro Jana panství a město Hostinné, jenž se po něm začal psát. Za husitských válek stal na straně husitů a stejně jako jeho bratr Hynek se stal hejtmanem husitských vojsk. Stejně jako bratr Hynek měl dravou a energickou povahu, ale chyběl mu jeho rozhled a organizační talent. 3. 7. června 1421 se zúčastnil čáslavského zemanského sněmu. V roce 1422 se stal společně se svým bratrem stoupencem Zikmunda Korybuta, ale v roce 1427 byl už opět na straně Husitů. V roce 1430 byl jedním z českých a moravských šlechticů, kteří napadali slezské a kladské pohraničí a o dva roky později, 24. června 1432 uzavřel dvouletý smír, kdy se zavázal, že nebude podnikat nájezdy do Slezska a naopak. 11. listopadu 1434 byl zabit broumovským měšťanem při obyčejné hádce. Jan Krušina zůstal bezdětný a tak Hostinné i s celým panstvím připadlo jeho staršímu bratrovi Hynkovi.

Páni z Dubé a Adršpachu

Petr z Dubé a Adršpachu (+1437)syn Hynka staršího zvaného Lýšek.

Jan z Dubé a Adršpachu (+1452)syn Hynka staršího zvaného Lýšek.

Hanuš z Adršpachu byl synem Hanuše z Adršpachu a stejně jako on patronem kostela v Machově. Jinak si říkal Jan Machovský z Adršpachu.

Hynek mladší Červenohorský (+ 1459) Syn Hynka Červenohorského (+1440) a jeho ženy Kateřiny z Častolovic.

Páni z Rožmitálu

Páni z Rožmitálu je starý vladycký rod, který se odloučil od velkého rodu Buziců. Přídomek získali podle hradu a městečka Rožmitál pod Třemšínem. První se s tímto přídomkem psal Oldřich, který se považuje za zakladatele rodového sídla v Rožmitálu.

Zdeněk Lev z Rožmitálu

Zdeněk Lev z Rožmitálu se narodil před rokem 1470 a zemřel 14. července 1535 v Blatné. Byl český katolický aristokrat, stavovský politik a donátor umění. Pocházel z významného českého rodu Buziců. V letech 1498 – 1504 zastával funkci Karlštejnského purkrabího za panský stav.V roce 1503 byl nejvyššímdvorským sudím Českého království a v letech 1504 – 1507 pak Nejvyšším zemským sudím Českého království. Od roku 1508 zastával nepřetržitě patnáct let úřad nejvyššího purkrabího. Společně s Petrem z Rožmberka vytvořili vládu stavovské oligarchie v zemi. Oženil se s Kateřinou Švihovskou, která byla dcerou Půty Švihovského z Rýzmburka. Spolu měli dceru Annu a tři syny Adama Lva z Rožmitálu, Jana a Zdeňka. Zemřel ve vysokém věku a byl pohřben pod znakový náhrobek v katedrále sv. Víta v Praze.

Jan Krušina z Lichtenburka

Jan Krušina z Lichtenburka (+1538) byl synem Hajmana (+ před rokem 1526). 6. května kupuje společně se svým bratrem Vilémem od pana Heřmana ze Šumburka jeho polovinu trutnovského panství. V roce 1524 složil manskou přísahu králi Ludvíku Jagellonskému a ujal se úřadu hejtmana manství a zároveň obnovil zasedání manského soudu. Počátkem roku 1532 byl Jan Krušina z Lichtenburka pro „násilí a nešlechetné skutky“ odsouzen ke ztrátě cti a hrdla a 16. Února 1532 mu byl zabaven jeho díl trutnovského panství ve prospěch královské komory. Popraven však nebyl a zemřel 15. května 1538.

páni z Pernštejna

Pernštejnové významný šlechtický rod původem z jihozápadní Moravy. Původně se nazývali páni z Medlova. Jejich prapředkem byl Štěpán z Medlova (+ 1235), purkrabí hradu Děvíčky na jižní Moravě a správce hradu Veveří, který se poprvé psal s přídomkem z Pernštejna.

Jan z Pernštejna a na Helfenstejně

Jan z Pernštejna a na Helfenstejně se narodil 14. listopadu 1487 a zemřel 8. září 1548 v Hrušovanech u Brna. Byl moravský a český šlechtic, vůdce české stavovské nekatolické opozice. Ve svých devatenácti letech se stal nejvyšším komorníkem zemského soudu v Brně, poté moravským zemským hejtmanem. V letech 1537 – 1548 byl kladským hrabětem. Stal se jednou z vůdčích osobností české stavovské opozice. Byl třikrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Anna Kostková z Postupic, se kterou měl čtyři dcery Markétu, Johanku, Kateřinu a Marii. Druhou ženou byla Hedvika ze Šelmberka.V tomto manželství se narodili tři synové Jaroslav, Vratislav II. a Vojtěch II. a dcera Kateřina. Po třetí se oženil s Magdolnou Székely de Ormosd. Manželství zůstalo bezdětné. Zemřel 8. září 1548 v Hrušovanech, a byl pohřben do rodinné hrobky v Doubravníku v kostele Povýšení svatého Kříže, který nechal v letech 1535 – 1557 vybudovat.

Žehušičtí z Nestajova

Žehušičtí z Nestajova byli starou vladyckou rodinou, která byla stejného původu jako Lažanští z Bukové. Rod pocházel z Nestev, zaniklé vsi u Šťáhlav. V roce 1430 se bratři Jan Chotun a Zdeněk rozdělili o majetek, který společně nabyli. Zdeněk získal Moravany a Chuchle a založil větev Chuchelských z Nestajova. Jeho bratr Chotun Jan poté získal Žehušice a stal se zakladatelem větve Žehušických z Nestajova.

Bernart Žehušický z Nestajova

Bernart Žehušický z Nestajova byl synem Jana Žehušického z Nestajova (+1520) a jeho manželky Johanky z Radonic (+1525). V letech 1544 – 1563 vykonával úřad hradeckého purkrabího. Oženil se s Kateřinou Smiřickou ze Smiřic. Zemřel v roce 1563 a své jmění odkázal synovci Janovi.

Jan Žehušický z Nestajova

Jan Žehušický z Nestajova byl synovcem Bernarta Žehušického z Nestajova. Jeho otec byl Václav Žehušický z Nestajova, hejtman kouřimského kraje.Oženil se s Johankou z Boskovic. Z manželství se narodila dcera Anna. Jan zemřel v roce 1564.

Hertvík Žehušický z Nestajova

Hertvík Žehušický z Nestajova byl synem Václava Žehušického z Nestajova, hejtmana kouřimského kraje a bratrem Jana Žehušického z Nestajova. Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil s Eliškou Bohdaneckou z Hodkova a podruhé s Bohunkou Zárubkou z Hustířan (+1583). Obě manželství zůstala bezdětná. Zemřel v roce 1579.

Bohdanecký z Hodkova

Bohdanecký z Hodkova jsou dosud žijící starý zemský rod s kořeny ve Francii. Prapředky rodu byla říšská hrabata von Abenberg. Jako první přišli do Čech osiřelí sourozenci Sibyla a Berchtold von Abenberg a nejmladší Adelheida. V 15. století přijímá člen tohoto rodu Heřman příjmení Bohdanecký s predikátem z Hodkova. V roce 1542 byl již rozvětvenému rodu potvrzen panský stav. Většina příslušníků držela osobní i řádové rytířské tituly.

Kuneš Bohdanecký z Hodkova

Václav Adam Bohdanecký z Hodkova

Abrahám Bohdanecký z Hodkova

Adam Abrahám Bohdanecký z Hodkova

Adam Abrahám Bohdanecký z Hodkova byl ženatý s Beatou ze Songershausu a měl s ní syny Adama Oldřicha, Heřmana a Rohoslava. Byl vyznavačem luteránského náboženství a v roce 1618 podporoval povstání. Zastával úřad hejtmana královské komise a v roce 1619 byl polním hejtmanem stavovského vojska. 1. února 1620 zahynul spolu se svým synem Rohoslavem při výbuchu prachu na Jičínském zámku. Majetek zdědil jeho syn Oldřich. 16. Srpna 1622 byl už jako mrtvý souzen za účast na povstání a byl mu zabaven pátý díl jeho statků. Císařská komora konfiskovala jeho adršpašské panství a roku 1623 je prodal za 30 287 zl. rýnských Albrechtu z Valdštejna.

Albrecht z Valdštejna

Albrecht z Valdštejna se narodil 24. září 1583 a zemřel 25. února 1634. Byl český vojevůdce a politik, vévoda meklenburský, frýdlantský a kníže hlohovský a zaháňský. Během třicetileté války byl nejvyšší velitel císařsko-ligistických vojsk. Jako vůbec první začal vydržovat stálou armádu, kterou platil z kontribucí nepřátelských i spojeneckých území a také z vlastních prostředků. V roce 1609 se oženil s Lukrecií Nekšovou z Landeka. Po pěti letech však Lukrecie zemřela a všechen majetek přešel na Valdštejna. Po bitvě na Bílé hoře zkupoval zabavený majetek. 9. června 1623 se podruhé oženil. Vzal si Izabelu Kateřinu z Harrachu. Měli spolu dvě děti, dceru Marii Alžbětu a syna Albrechta Karla, který ale po třech týdnech zemřel. V roce 1625 byl jmenován generalissimem císařských vojsk. 25. února 1634 byl v Chebu zavražděn. Jeho ohromný majetek byl zkonfiskován, rodina získala zpět pouze pražský palác pro Maxmiliána z Valdštejna a panství Česká Lípa pro vdovu Isabelu.

Trčkové z Lípy

Trčkové z Lípy byli starým rytířským rodem, který se později dostal do panského stavu a získal přídomek podle vesnice Lípy u Hradce Králové. Jako první příslušník je v 15. století znám Mikuláš Trčka, který zakoupil hrad Homoli u Náchoda. Trčkové patřili více než dvě stě let mezi nejbohatší příslušníky šlechtického stavu. Účastnili se politického dění, zabývali se převážně hospodářskými záležitostmi a půjčovali velké částky peněz.Po více než dvě stě let patřili Trčkové mezi nejbohatší příslušníky šlechtického stavu.

Marie Magdaléna Trčková z Lípy

Marie Magdaléna Trčková z Lípy se narodila v roce 1569 a zemřela v roce 1633. Byla členkou zbirožské větve rodiny Lobkoviců. Vychovávali ji v evangelické víře. 8. února 1588 se provdala za Jana Rudolfa Trčku z Lípy a na Opočně. Z manželství se narodily dcery Alžběta a Johana a synové Adam Erdman (1599 – 1634) a Vilém (+1634). Přestože byla evangeličkou, v roce 1627 se jí podařilo získat od císaře zvláštní povolení, že smí setrvat ve své víře až do smrti. Po bitvě na Bílé hoře zkupovala zkonfiskovaný majetek a stala se jednou z nejbohatších žen.

Adam Erdman Trčka z Lípy

Adam Erdman Trčka z Lípy byl český šlechtic z rodu Trčků, blízký spolupracovník Albrechta z Valdštejna. Za třicetileté války byl císařským generálem. V roce 1627 se oženil s Maxmiliánou z Harrachu, se kterou měl dva syny. V roce 1628 spolu s otcem konvertoval ke katolictví a byl mu udělen titul říšského hraběte. 25. února 1634 byl zavražděn společně s Albrechtem z Valdštejna. Nedlouho po něm zemřeli i jeho synové, bratr i otec Jan Rudolf, čímž vymřel rod po meči. Rodový majetek byl zkonfiskován.

Jakub de Arlin, svobodný pán z Bornival

Zikmund Smiedel, svobodný pán ze Schmiedenu

Ludvík hrabě Caraffa

Krakovští z Kolovrat

Krakovští z Kolovrat jsou nejrozsáhlejší větví rodu z Kolovrat. První zmínka o jméně Kolovrat pochází z roku 1297. Podle erbu jsou původně příbuzní s pány z Janovic a s Čejky z Olbramovic. Kolovratové jsou jedním z mála rodů, které zůstaly vždy věrni katolickému vyznání a byly loajální císařskému trůnu. Své první sídlo měli Krakovští na hradě Krakovec, odkud také pochází její název. Za zakladatele se považuje Jan, který je připomínán v letech 1416 – 1418. Jeho syn Albrecht (+1470) koupil společně se svým příbuzným Jaroslavem z Žirotína hrad Krakovec. Během 16. a 17. století neměli Krakovští výrazné úspěchy. Avšak na konci 17. století bylo několik členů této větve povýšeno do hraběcího stavu.

Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat

Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat se narodil 18. února 1600 a zemřel 18. února 1688. Byl přední aristokrat své doby, velmi zámožný a vlivnýpolitik a mecenáš. V letech 1635 – 1647 zastával úřad hejtmana Nového Města pražského a zároveň komorního rady, od 22. března 1650 do roku 1656 pak prezidenta české komory. Od 12. srpna 1656 do 15. ledna 1678 byl ve funkci Nejvyššího zemského sudího Českého království a od 15. ledna 1678 do 18. února 1688 pak Nejvyšším hofmistrem Českého království. Jeho první manželkou byla Anna Eva Wiederspergová z Wiedespergu, s kterou se oženil v roce 1624, trvalo čtrnáct let, zůstalo však bezdětné. Po druhé se Vilém oženil v roce 1640 s Annou Kateřinou Rozdražovskou z Rozdražova. Z manželství se narodil syn Jan František a dcery Anna Ludmila a Kateřina Barbora. Třetí manželkou byla Marie Alžběta Libštejnská z Kolovrat. Svatba se konala v roce 1646 a manželství trvalo do roku 1660. Měli spolu dva syny Ferdinanda Václava a Maxmiliána Norberta. Po čtvrté se Vilém oženil s Alžbětou Apolonií Tserclaes Tilly. Toto manželství trvalo jen tři roky a to od roku 1661 do roku 1664. Poslední páté manželství s Ludmilou Evou Františkou, rozenou Hýzrlovou z Chodů zůstalo bezdětné. Hrabě Vilém Albrecht zřídil pro své potomky peněžní fideikomis v částce 138 500 zlatých pro primogenituru a fideikomis složený ze statků Týnec, Běšinky, Srbice, Marvalova Lhota, Dešenice a Janovce pro sekundogenituru.

Božena Křinecká rodem z Hodějova

Božena Křinecká rodem z Hodějova byla horlivou protestantkou, a proto byla nucena po Bílé hoře opustit zem. Adršpach předala Kateřině Barboře Krakovské z Kolovrat.

Kateřina Barbora Krakovská z Kolovrat

Kateřina Barbora Krakovská z Kolovrat narodila se roku 1641 a zemřela 19. 9. 1714. Byla dcerou Viléma Albrechta Krakovského z Kolovrat. 16. 2. 1662 se vdala za Leopolda Oldřicha Libštejnského z Kolovrat. Z manželství se narodil syn Jan Norbert Arnošt (1668 – 1736).

Libštejnští z Kolovrat

Libštejnští z Kolovrat tuto rodovou linii založil Albrecht mladší z Kolovrat (1369 – 1416), který sídlil na hradě Libštejn a od kterého také odvozují své jméno. Tato rodová linie vymřela v roce 1861 jejím nejslavnějším členem hrabětem Františkem Antonínem II.

Leopold Oldřich Libštejnský z Kolovrat

Leopold Oldřich Libštejnský z Kolovrat byl potomkem Albrechta mladšího z Kolovrat, který byl zakladatelem rychnovské větve rodu Libštejnských z Kolovrat. Byl císařským komořím a praporečníkem pluku hraběte Caprara. V roce 1568 byl povýšen do říšského a o dva roky později i do českého hraběcího stavu. V roce 1662 si vzal svou vzdálenou příbuznou Kateřinu Barboru Krakovskou z Kolovrat, se kterou měl čtyři děti. Vlastnil panství Zámrsk a statek Domoradice a založil tzv. zámrskou větev.

Jan Norbert Arnošt Libštejnský z Kolovrat

Jan Norbert Arnošt Libštejnský z Kolovrat se narodil v roce 1668 a zemřel roku 1736. Byl synem Leopolda Oldřicha Libštejnského z Kolovrat. Zdědil po něm Zámrsk a po matce Kateřině Barboře krakovské z Kolovrat panství Adršpach, po bratru Vilému Albrechtovi jeho moravské statky. Zastával úřad přísedícího lenního a komorního soudu. V roce 1705 se oženil s hraběnkou Marií Arnoštkou z Valdštejna (1682 – 1707), manželství však zůstalo bezdětné. Jeho druhou manželkou sestala Anna Josefa Colloredo-Waldsee (+1748), s kterou se oženil až jedenáct let po smrti své první ženy. Z manželství se narodilo šest dětí, ale tři nejmladší synové a dcera zemřeli v mládí.

Marie Anna rodem Colloredo-Waldsee

Josef Jeroným Libštejnský z Kolovrat

Josef Jeroným Libštejnský z Kolovrat se narodil v roce 1719 a zemřel roku 1750. Byl synem Jana Norberta Arnošta a jeho druhé ženy hraběnky Anny Josefy Colloredo-Waldsee. Zastával úřad přísedícího zemského soudu a hejtmana chrudimského kraje. Oženil se s hraběnkou Marií Annou von Magni (1716 – 1769). Z manželství se jim narodili dva synové a dvě dcery.

Marie Anna von Magni

Josef Rudolf Libštejnský z Kolovrat

Josef Rudolf Libštejnský z Kolovrat se narodil v roce 1748 a zemřel roku 1772. Byl synem Josefa Jeronýma Libštejnského z Kolovrat a jeho manželky Marie Anny von Magni. Oženil se s Marií Antonií, hraběnkou z Blümemgen a měl s ní dceru Marii Antonii. Byl posledním členem zámrské větve.

Marie Antonie hraběnka z Blümegenu

Marie Antonie hraběnka z Blümegenu se narodila v roce 1742 a zemřela roku 1785. Byla dcerou Jindřicha Kajetána z Blümegenu a jeho první ženy Marie Anny Chorinské z Ledské (1716 – 1781).V roce 1781 založila ve Vizovicích Konvent Panny Marie Matky dobré rady, kde měl být pro nemocné k dispozici kněz, lékárník a dva chirurgové.

Jan Kryštof z Blümegenu

Jan Kryštof z Blümegenu se narodil 22. července 1722 a zemřel 5. října 1802. V roce 1768 byl povýšen do hraběcího stavu. V letech 1765 – 1770 zastával funkci Nejvyššího zemského podkomořího Moravského markrabství a zároveň do roku 1773 Předsedy komerčního konsesu a směnečného a merkantilního soudu v Brně, v letech 1770 nebo 1771 – 1773 pak úřad Nejvyššího zemského komorníka Moravského markrabství, a v letech 1773 – 1782 Moravského zemského hejtmana. V roce 1765 se oženil s Marií Aloisií Herbersteinovou (1731 – 1767). Z manželství se narodilo sedm dcer Františka Anna, Marie Aloisie, Aloisie Michaela, Vincencie, Kajetána, Johana Nepomucena a Amálie a čtyři synové Jan Augustin, František Josef, Petr Alcantara Heřman a Alois František. Pouze šest z nich se však dožilo dospělosti. V roce 1773 se oženil se svou vlastní neteří Marií Antonií Blümegenvou (1742 – 1785) a v roce 1788 s Annou Marií Forgáčovou. Obě manželství zůstala bezdětná.

František Jindřich hrabě z Blümegenu se narodil v roce 1756 a zemřel roku 1806. Byl synem Jindřicha Kajetána z Blümegenu a jeho druhé ženy Karoliny Breunerové (1744 – 1799).

Petr Heřman Blümegen se narodil v roce 1754 a zemřel roku 1813.

Filip Nero hrabě Heister

Jan Josef Schaffgotsch

Jan Josef Schaffgotsch se narodil 17. září 1794 a zemřel 17. ledna 1874. Byl rakouský šlechtic a moravský politik. Měl titul hrabě. V zemských volbách 1848 za kurii virilistů a velkostatků zvolen na Moravský zemský sněm. V letech 1861 – 1874 byl členem Panské sněmovny a v letech 1861 – 1867 pak poslancem Moravského zemského sněmu. V roce 1861 byl císařem jmenován doživotním členem panské sněmovny.

Hertmannové z Klarštejna

Hartmannové z Klarštejna jsou rod, který měl německý původ. V Čechách se jako první usadil počátkem třicetileté války dvorský rada Matěj Arnoldino z Klarštejna. Matěj měl pouze dcery, ale získal povolení, aby jejich manželé směli připojit příjmení z Klarštejna připojit ke svému jménu a erbu. V roce 1658 byl apelační viceprezident František Maxmilián povýšen do hraběcího stavu. Tento rod vymírá Janem Adolfem.

Jan Prokop Hartmann z Klarštejna

Jan Prokop Hartmann z Klarštejna narodil se 21. prosince 1760 a zemřel 2. dubna1850. Byl činitelem ústředních státních orgánůa zemských správ, významný představitel obecní správy a odborník rostlinné a živočišné výroby. Od roku 1792 byl přísedícím zemského výboru.

Nádherní z Borutína

Nádherní z Borutína patří mezi tzv. novou šlechtu. Původně byli mlynáři v Narysově na Příbramsku. Jako první doložený předek je znám Martin. S manželkou Ludmilou měli syny Bartoloměje (1727 – 1805) a Františka (1734 – 1804), kteří založili své vlastní rodové linie. Ty byly během první poloviny 19. století povýšeny do šlechtického stavu.

Jan Nepomuk Nádherný z Borutína

Jan Nepomuk Nádherný z Borutína se narodil 10. března 1772 v Bohutíně u Příbrami jako syn mlynáře a zemřel 7. března 1860. Vystudoval hutnictví a stal se hutnickým úředníkem na panství Kamenice nad Lipou. 15. října 1799 jej koupil a vybudoval zde železárnu s vysokými pecemi. V roce 1805 kamenici prodal a koupil Chotoviny. V roce 1799 byl majitelem železářského obchodu v Praze. Svůj majetek rozmnožoval železářským podnikáním a investicemi do pozemků. 15. srpna. 1838 byl povýšen do šlechtického stavu. 18. října 1795 se oženil s Antonií, rozenou Johnovou z Mostu (1774 – 1816) a měli spolu syna Ludvíka Karla a dcery Annu a Terezii. Po druhé se oženil 8. května 1834 s Kateřinou Handwerkovou. Toto manželství zůstalo bezdětné. Jan Nepomuk je pochován v rodinné hrobce v Chotovinách.

Ludvík Karel Nádherný z Borutína

Ludvík Karel Nádherný z Borutína se narodil 14. listopadu 1800 a zemřel 5. května 1868. Byl synem Jana Nepomuka Nádherného z Borutína a jeho první ženy Antonie, rozené Johnová z Mostu. 27. září 1837 se oženil se Sidonií, šlechtičnou Korbovou z Weidenheimu. Při této příležitosti dostal od otce panství Adršpach. Jeho podnikání zde bylo velmi úspěšné a v roce 1845 zde založil první přadlářskou školu. V roce 1849 mu otec svěřil Chotoviny a v roce 1860 zdědil po otci jistebnické i chotovinské panství. 8. Září 1865 byl povýšen do stavu rytířského s přídomkem z Borutína. Se svojí ženou Sidonií měl šest dětí, syny Jana, Otmara, Emila, Konstantina (+1866), Karla Ludvíka a dceru Viktorii.

Klenau Anton Elsenwanger

Klenau Anton Elsenwanger byl plukovníkem ruské carské armády a bývalý rytmistr c. k. jezdeckého pluku. Oženil se s dcerou Jana Nepomuka Nádherného z Borutína Annou.

Konstantin Nádherný z Borutína

Konstantin Nádherný z Borutína se narodil 20. srpna 1877 a zemřel 22. února 1958. Byl c. k. nadporučík v záloze a poslednímmajitelem zámku Adršpach. V roce 1909 se oženil s Karolou hraběnkou Gudenus.

Soupis vrchnostenských úředníků

1625 – Albrecht Dvorský
1632–1639 – Jiřík Halbing
1639–1641 – Andreas Roden
1647 – Melichar Rauer
1648–1651 – Martin Steiner
1656–1660 – Georg Fritz
1662–1663 – Johan Bälzelt (Pälzelt) st.
1668–1678 – Adam Rabe
1678 – Johannes Schreiber
1680–1685 – Hans Michálek

Dohoda o nedílu pánů z Adršpachu

Majetkové poměry pánů z Adršpachu nebyly vždy jednoduché. Roku 1368 uzavírají Hynek z Dubé a Náchoda, jeho bratr Ješek na Livíně dohodu o nedílu s bratranci Hynkem II. Hlaváčem z Dubé, psal se také z Třebechovic, a Hynkem tzv. Hynáčkem z Vízmburku. Tato smlouva o nedílu, která přešla i na další generaci, byla zrušena až r. 1410, i když z něj již roku 1401 vystoupili Jan z Vízmburku a Hynek III. Hlaváč z Dubé a na Třebechovicích. Synové Hynka z Dubé a na Náchodě i nadále dodržovali tuto smlouvu a však nejpozději v roce 1406 si Hynek starší Lýsek z Dubé a na Náchodě vybral za své sídlo Adršpach a držel také skalní hrad Střmen, jeho mladší bratr Hynek později zvaný Červenohorský z Dubé pak Červenou Horu, kterou získal společně se svým bratrem v roce 1393 od Pavla II. neboli Pavlíka z Jenštejna. Část této smlouvy naleznete zde:

Zajímavosti

Křížový vrch se původně nazýval Rozsochatec. Leží asi 1 km od Dolního Adršpachu, naproti skalnímu městu Adršpach. Jeho nadmořská výška je 667 metrů nad mořem. Na vrchol se dostanete po křížové cestě, jejíž historie sahá až do 17. století. Na vrcholu naleznete železný kříž z roku 1857 na pískovcovém podstavci s plastikami Anny, Josefa a Jana Nepomuckého. Z vrcholu je nádherný výhled až na do Krkonoš.

Kostel Povýšení svatého Kříže byl postaven v letech 1827 – 1831 na úpatí Pavlovské hory. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Od roku 1855 slouží jako farní kostel. V presbytáři je hlavní oltář Povýšení svatého Kříže.

Adršpašská lípa je lípa malolistá, která se nachází v Horním Adršpachu u domu č.p. 31. Památným stromem byla vyhlášena v roce 1981. Obvod kmene je 610 cm a výška 16 m.