Batňovice A
BATŇOVICE
https://mapy.cz/zakladni?source=muni&id=2879&ds=1&x=16.0362055&y=50.5198227&z=13
Batňovice se nachází na rozmezí Rtyňské brázdy a Trutnovské pahorkatiny pod Jestřebími horami na řece Rtyňce a Zaječím potoku. Jsou obcí v okrese Trutnov v Královéhradeckém kraji. Dnes jsou Batňovice jednou obcí, v minulosti byly rozděleny na dvě samostatné vsi Zálesí, jejichž původní název zněl Zálezly a Batňovice. Tyto vsi si v minulosti hodně konkurovaly. Podle pověsti založil Batňovice v roce 1009 rytíř Bartoloměj Svatoň. Své jméno však obec má podle knížete Batiny, jehož čeládce se říkalo Batinovci a z tohoto vznikl název obce Batňovice. První písemná zmínka o Batňovicích pochází z roku 1408, kdy je vlastnil Ješek z Batňovic. V roce 1486 je jako majitel zmiňován Michal z Batňovic. Byl jedním z posledních držitelů batňovického zboží, které až do roku 1519 bylo součástí panství vízmburského.
Podle kronikářů byl tento kraj osídlován již v 10. století. Soustavnější kolonizace však nastala až v polovině 13. století a je spojena se jménem Petra ze Skalice a jeho syna Tase a spadá do druhé poloviny 13. století. Tas pravděpodobně postavil hrad Vízmburk a dal tak základy vízmburskému panství, kam později Batňovice spadaly. Jeho syn Jaroš z Vízmburku, který panství po smrti Tasa v roce 1304 získal, byl donucen je v roce 1309 prodat. V roce 1309 je jako majitel vízmburského panství uváděn Milota z Pněluk a Wissensteina. Dalším vlastníkem sestal Arnošt z Hostinného, který je mezi lety 1327 – 1330 vyměnil za panství Pardubice s bratry z Dubé a Náchoda – Hynkem Crhou, Hajmanem, Hynkem Hlaváčkem a Václavem. Bratři panství drželi v nedílu spolu s Náchodem a Malou Skalicí až do roku 1336, kdy se majetek dělí a vízmburské panství připadá Hynku Crhovi. Po Hynkovi dědí panství jeho synové Hynek a Jindřich zvaný Hynáček. Dalším majitelem je Jindřichův syn Jan a po něm jeho syn Jiřík, který panství po roce 1447 prodal za 265 kop grošů Jindřichovi z Michalovic. V roce 1456 byly statky ve správě Jiřího z Poděbrad a z Kunštátu. Po jeho smrti v roce 1471přešlo panství na jeho syna Jindřicha staršího z Poděbrad a z Kunštátu, který je prodal Hanuši Volfovi z Varnsdorfu. V roce 1487 se majitelem stal Zbyněk z Buchlova. Dalším majitelem byl Petr Adršpach z Dubé. Ten vízmburské panství někdy mezi lety 1516 – 1519 prodal Janu Špetlovi z Prudic a ze Žlebů a došlo tak ke spojení s panstvím náchodským. V roce 1532 je zdědil jeho syn Hynek Špetle z Janovic, Který náchodské a vízmburské panství prodal v roce 1533 Vojtěchu II. z Pernštejna, po kterém je zdědil v roce 1534 jeho bratr Jan z Pernštejna. Od Jana z Pernštejna získal obě panství Zikmund Smiřický ze Smiřic. V roce 1548 zdědil majetek jeho syn Albrecht Smiřický ze Smiřic. Po jeho smrti v roce1566 spravovala panství jeho manželka Hedvika z Házmburku. V roce 1586 převzal panství syn Albrechta a Hedviky Václav Smiřický ze Smiřic. V roce 1593 Václav zemřel a panství zdědil jeho syn Albrecht Václav ze Smiřic, kterému v té době byly pouhé tři roky, proto panství spravovali poručníci. V roce 1614 se majitelem stal syn Albrechta Václava Albrecht Jan ze Smiřic. Po jeho smrti v roce 1618 zdědila panství jeho sestra Markéta Salomena Smiřická, provdaná Slavatová z Chlumu a Košmberka, která však v roce 1621 odešla do emigrace. Po bitvě na Bílé hoře připadlo tedy panství císařské komoře. V roce 1623 získala obě panství Magdalena Trčková z Lípy a po ní je v roce 1629 zdědil její syn Adam Erdman, hrabě Trčka z Lípy. Po jeho smrti v roce 1634 opět připadla panství královské komoře a císař Ferdinand je daroval Ottavianovi knížeti Piccolomini de Arragona. Když Ottavian v roce 1656 zemřel, spravovala panství jeho manželka Maria Benigna Piccolomini, která je v roce 1671 předala svému synovi Aenasu Silviusi Piccolomini. Ten však v roce 1673 zemřel a majetku se ujal jeho bratr Lorenzo Piccolomini, který byl v té době nezletilý, proto za něj správu vykonával jeho poručník italský šlechtic Pietro Antonio Machio de Quadiani. V roce 1712 se majitelem stal Lorenzův syn Jan Václav Piccolomini, který byl však slabomyslný. Správu panství za něj do roku 1732 vykonávala jeho matka Anna Viktorie, a po nípřevzal správcovství Janův bratr Octavián II. Piccolomini, který se v roce 1742 stal majitelem. V roce 1757 je majitelem Jan Pompeius Piccolomini de Villa Nuova.Po něm dědí majetek jeho syn Josef Parril Piccolomini de Villa Nuova. Ten zemřel v roce 1783 bezdětný a o panství se rozhořel spor mezi hrabětem Desfours a vévodou z Monte Leone. Spor nakonec po čtyřech vyhrál v roce 1787 Josef Vojtěch Desfours. Ten však panství zatížil velkým dluhem, který měl hodnotu 1 200 000 zlatých rýnských. Jeho syn, který majetek zdědil v roce 1791, nebyl schopen dluh splatit, a proto byl nucen panství prodat. To koupil za 1 202 000 zlatých rýnských Petr, vévoda Kuronský a Zaháňský. Po jeho smrti v roce 1800 zdědila panství jeho dcera Kateřina Vilemína a v roce 1839 pak její sestra Maria Paulina, kněžna Hohenzollern-Hechingen. V roce 1840 odkoupil panství Karel Octavius, hrabě z Lippe-Biesterfeld, který je v roce 1842 prodal Jiřímu Vilémovi, knížeti ze Schaumburg-Lippe. Po něm zdědil na základě závěti Jiřího Viléma majetek jeho syn Vilém. Posledním majitelem se stal syn Viléma Bedřich, kterému byl majetek zabaven v roce 1945, protože se přihlásil k německé národnosti.
Batňovice patřily až do roku 1850 k náchodskému panství. 23. září. 1875 bylo povoleno ministerstvem zřízení okresního soudu v Úpici, k němuž byla přiřazena i obec Batňovice. V roce 1884 přešel okres pod působnost okresní školní rady v Trutnově. 28. listopadu 1921 byla zahájena autobusová doprava z Úpice na železniční nádraží v Malých Svatoňovicích. V roce 1924 se ve vsi objevil první radiopřijímač a v roce 1937 první telefon. V roce 1928 byl zrušen soudní okres Úpice a Batňovice připadly k okresu trutnovskému. 31. července 1937 byla k Batňovicům připojena osada Zálesí.
V současné době se v obci nachází mateřská a základní škola, knihovna, kulturní zařízení, přírodní amfiteátr, prodejna potravin, restaurační a ubytovací zřízení, moštárna, ke sportu slouží hřiště. V Batňovicích působí Sbor dobrovolných hasičů.
TVRZ
Kruhová vodní tvrz v Batňovicích se nacházela v okolí dnešního domu čp. 6. Písemné doklady o ní chybí. Zbytky tvrze však byly rozpoznatelné ještě v roce 1888, kdy se majitel pozemku rozhodl terén srovnat. V té době zde proběhl archeologický průzkum, během něhož se našlo 28 železných předmětů, převážně zemědělské nářadí a jedna hrncová nádoba. Průzkum provedl K. J. Hraše a celkově jej zpracoval Z. Lochmann, který nález datoval přibližně od období 14. století.
Před úpravou tvořil dochované tvrziště 12 m vysoký pahorek, který měl průměr 13 m. Pahorek byl obehnán 16 m širokým příkopem a 11 m vysokým valem.
Tvrz vznikla pravděpodobně ve 14. století, v 15. století ztratila význam šlechtického sídla a koncem 17. století patrně zanikla.
