Batelov b
Páni z Lipé byli starý český panský rod vzešlý z rozrodu Ronovců. Společným předkem všech Ronovců byl Smil Světlík z Tuháně. Jeho vnuk Chval z Lipé založil hrad a město Lipý, dnes Česká Lípa, podle kterého převzali přídomek z Lipé. Druhým vnukem byl Čeněk z Ojvína a rod se ihned rozdělil na lipskou a pirkenštejnskou větev. Členové rodu zastávali vysoké státní úřady, dědičný úřad nejvyššího maršálka i vyšehradského probošta.
Jindřich z Lipé se narodil pravděpodobně roku 1275 a zemřel v roce 1329. Podle tradice byl synem Chvala z Lipé, ale podle nejnovějších poznatků byl jeho otcem Čeněk z Lipé. Okolo roku 1296 odešel do Prahy ke královskému dvoru. Jindřich působil ve službách krále Václava II. V roce 1303 získal za své zásluhy v Polsku Žitavu. Zřejmě kvůli souboji jeho družiny během turnaje, který pořádal král Václav II., však ztratil jak přízeň krále, tak i nově nabytou Žitavu. Znovu ji získal v roce 1305 a tentokráte si ji podržel až do roku 1319. V roce 1304 spolu se svým přítelem Janem z Vartenberka uhájil v bojích s římským králem Albrechtem Habsburským Kutnou Horu, která byla pro české země pro svoje bohatá ložiska stříbra velmi důležitým městem. Zprvu pomáhal svým vlivem Jindřichu Korutanskému na český trůn, ale za několik let se přičinil o jeho vypuzení ze země. V roce 1310 byl jmenován Janem Lucemburským podkomořím, správcem zemských cenností a českým maršálkem. V roce 1311 jej úřadu podkomořího zbavil, v roce 1315 mu však tento úřad navrátil. V roce 1315 byl také z popudu Elišky Přemyslovny, manželky Jana Lucemburského, obviněn ze spiknutí proti králi a uvězněn na hradě Týřov. Na stranu Jindřicha z Lipé se však postavila větší část české šlechty a také jeho životní partnerka Eliška Rejčka, a tak byl v dubnu 1316 po půlročním věznění propuštěn. Proti odbojné šlechtě si Jan Lucemburský povolal napomoc německé žoldnéře, ale šlechta v čele s Jindřichem z Lipé mu pohrozila sesazením. Smír byl sjednán v dubnu 1318 v Domažlicích za pomoci Ludvíka Bavora. Jindřich z Lipé si postupně získal královu důvěru. Mezi 31. srpnem a 3. zářím 1319 vyměnil Jindřich Žitavu, hrady Ronov, Ojvín a Krásný Buk s králem Janem za území na Moravě, kam se odstěhoval. V tomto roce také prodal Českou Lípu i s okolními vesnicemi svému bratranci Hynkovi Berkovi z Dubé. Jindřich byl pověřen králem Janem správou země v době své nepřítomnosti, jmenoval ho zemským hejtmanem a v roce 1321 říšským maršálkem. Jindřich se ke konci svého života zdržoval převážně v Brně, kde si s Eliškou Rejčkou zřídil vlastní dvůr. Do Brna svolával i kolokvia, šlechtická sněmovní a soudní shromáždění, což bylo jinak pouze královo právo. Jindřich se jako mladý oženil se Scholastickou, původem snad od pánů z Kamence, se kterou měl syny Jindřicha, Jana, Pertolda a Čeňka a snad i tři dcery Kateřinu, Kláru a Markétu. Zemřel v roce 1329 ve věku šedesáti let. Byl pochován v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.
„… v den svatého Rufa mučedníka, zemřel v Brně muž urozený a statečný. Jindřich starší, řečený z Lipé, o němž se často děje zmínka v předcházejícím vypravování, protože byl bohatstvím, mocí a světskou slávou nejvíce nad ostatní pány povýšen. Pro jeho smrt tolik plakala a žalostnila královna Alžběta, zvaná Hradecká, že to budilo úžas všech, kdož viděli její nářek. A protože se nechtěla od něho odloučit jak v životě, tak i v smrti, ustanovila, aby bylo jeho tělo s úctou pochováno v klášteře jejího nového založení.“ (Zdroj: Zbraslavská kronika)
Jan z Lipé se narodil okolo roku 1309. Byl synem Jindřicha z Lipé. V roce 1330 zastával úřad moravského zemského hejtmana. V roce 1337 získal dědičný titul nejvyššího maršálka a stal se seniorem rodu. Koncem roku 1336 se zúčastnil s Janem Lucemburským a markrabětem Karlem válečné výpravy do Pruska a na Litvu, v dubnu 1337 pak s markrabětem Karlem výpravy do Tyrol na pomoc Karlovu mladšímu bratru Janu Jindřichovi. Jan měl syna Jindřicha a dceru.
Pacovští měli ve znaku krokev tedy pruhy pošikem a pokosem, které vycházely ze strany a uprostřed vrchu se sbíhaly. Barvy byly bílá a červena. Rod pocházel z Pacova. V 15. století však své majetky v Čechách prodal a odešel na Moravu.
Tluksové měli v erbu dva stříbrné meče se zlatými rukověťmi křížem přeložené v červeném poli. Byl to velmi rozvětvený rod, který vlastnil velký majetek na Pelhřimovsku. Členové používali různé predikáty jako Tluksa z Božejova, z Pacova, z Kamen, z Libkové Vody, z Vokova, z Vrábí, z Buřenic, ze Lhotic aj.
Hynek st. Tluksa byl synem Oneše Tluksy z Čechtic.
Ješek z Pacova řečený Paktuna pocházel z rodu Pacovských. Měl dceru Kunku a syna Viléma. V roce 1361 koupil od Hynka Tluksy z Pacova Hradišťko a začal užívat přídomek z Hradišťka. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1398. Na svém štítu měl za klenot křídlo kolmo dělené barvami.
Jan z Pacova a z Batelova měl za manželku Žofku.
Zikmund z Batelova měl syna Havla.
Havel z Batelova byl synem Zikmunda z Batelova
Batelovští z Prostého byli vladycký rod, který měl ve znaku sovu z rozpjatými křídly. Klenot byly tři zkřížená kopí pod kloboukem. Rod vymřel v roce 1543. Posledním členem byl Mikuláš Batelovský z Prostého.
Jan z Prostého podepsal v roce 1484 na Moravě landfrýd, šlo o právní kodex.
Ryneš z Prostého podepsal v roce 1484 na Moravě landfrýd, šlo o právní kodex.
Petr z Prostého
Jindřich z Prostéhobyl v roce 1519 upálen za lupičství a jiné zločiny.
Mikuláš Batelovský z Prostého zemřel v roce 1543. Za manželku měl Mílu z Broumovic. Byl posledním členem Batelovských z Prostého.
